Poštovní pohádka, autor: Česká pošta

    Ne, nebojte, nebudu kopírovat, ba ani napodobovat slavné české autory. Když ale kolem mne projede automobil České pošty se sloganem Dnes podáte, zítra dodáme, připadám si jako v pohádce, jejímž autorem je přímo pošta.

Jen by nám měla ale předem říci, které zítra tím zítra myslí, Tedy letopočet, měsíc a den. A já už snad příště nenaletím, nebo už snad konečně najdu někoho, kdo do kumpánie s Českou poštou nejde a nepůjde. 
 
Nechal jsem si od jedné firmy poslat dost důležité věci. Dohodli jsme se, že jednu věc pošleme službou kurýrní, se kterou mají oni i já ty nejlepší zkušenosti, co se týče spolehlivosti a dodržení dohodnuté doby pro dodání zákazníkovi. A tu druhou, trochu méně důležitou a také ne tak finančně nákladnou, v přibližně stejnou dobu, a aby někdo neprotestoval, tedy v pondělí, v den všední odpoledne.
 
A teď nastává ta pohádka a bohužel i naprosto krutá realita. Zatímco výše zmíněná služba kurýrní mi ještě ten den večer poslala zprávu přímo elektronickou, že druhý den  mi zásilku doručí domů a nejdříve mi ale ráno pošle ještě na telefon můj mobilní textovou zprávu s přibližným intervalem od do hodin a jestli si přeji jiný termín, tak ať jim pak zavolám. Ráno samozřejmě kolem sedmé hodiny budíííčeeek a sms od kurýra, že přijede dejme tomu od devíti nula nula do deseti třiceti. A úderem desáté mi volá, že už jede a během pěti minut je u mě. V deset nula pět byla věc u mě. V pořádku, jako vždycky, A na autě jen logo firmy, žádné slibotechny o nějakém zítřku.
 
A pošta Česká. V úterý, tedy zítra podle sloganu, nic. Včera, tedy ve středu jsem nevydržel a napsal zprávu elektronickou odesílateli. Ten mi obratem odpověděl a v odpovědi kromě vyjádření lítosti a víry nad tím, že snad dnes zboží dostanu, i číslo podací zásilky. Tak jsem vstoupil do aplikace pošty, která slibuje i podle anglického názvu, sledování  zásilky. I zadal jsem do přislušného políčka kód zásilky a briskní odpověď mi sdělovala, že je zásilka ještě na poště, kam ji odesílatel podal. A dnes ráno kolem osmé totéž. Až o nějakou tu minutu později už zásilka jako zázrakem tady a ujištění, že už mi jí vezou. A dole pod okénkem s tímto sdělením také upozornění, že mi pošlou email i sms, kdy asi přijedou. Znám to, od osmi do čtyř bez bližšího určení. Byli tu coby dup, za půl hodinky. 
 
Paní z pošty jsem nic neřekl, jen poděkoval. Ona přece tu pohádku nenapsala.
 
 

Moje blogy můžete číst rovněž na:

 www.skutecnosti.cz