Politik versus úředník

    Věřím tomu, že doba, kdy jsme se třásli při cestě na úřad, aby úředník byl dobře naladěný, protože on byl pán, je docela pryč. Ano, jako daňový poplatník mám právo vyžadovat za své daně také služby tomu odpovídající. Nicméně i jako volič mám svá práva.

Úředníci dejme tomu města mají povinnost se pravidelně vzdělávat. Mají povinnost oplývat určitými znalostmi a dovednostmi, být odolnými proti stresu a proti ne vždy dobře naladěným stranám. A když se mi zdá chování úředníka neadekvátní a vystupování nanejvýš neetické, mám právo si stěžovat jeho přímému nadřízenému. To je to pověstné a. A co ale b? Politik. Zatím žijeme v době sbírání funkcí a jiných zvláštností. Zvláštními reprezentačním fondy počínaje a členstvím ve správních radách konče. Politik navíc jedná, viz poslední komunální volby, jinak, než dostal mandát a volič hlupák nezmůže nic, než přihlížet výsměchu do vlastních očí. Politici si nadále fasují alkohol z peněz daňových poplatníků, drahé mobily, které ani nevyužívají. Kupují v zahraničí počítačové tiskárny a nechávají si je drze proplatit i přesto, že stejnou značku u nás koupí o dost levněji.

Samé absurdity. Navíc některé známé politické firmy zvláště z řad ČSSD, aniž na to mají oprávnění, místo spolupráce vnášejí do řad úředníků města strach, aby tak zakryly svojí absolutní neschopnost. Je potřeba konečně dolatit zákon o státní správě a další legislativní kroky a dát ohromné stop těmto absurditám. Dupnout si a umět dát dát třeba červenou kartu. Abychom se jako voliči pak nemuseli červenat sami.