Poděkování a přání panu Ivanu Haškovi

     Kolik emocí, kolik rad, připomínek, ohlasů všeho druhu, zaznamenala končící kvalifikace na MS ve fotbale 2010, speciálně se samozřejmě týkající naší fotbalové reprezentace, zvláště když v jejím průběhu se měnilo její vedení. Dokonce několikrát. Povznesu se teď nad všechny tyto události a budu se věnovat muži, který neváhal a přinesl svým způsobem kůži na trh. Na trh hodně rozpolcený, rozhádaný a emotivně hodně rozdělený. Jak se na fotbalový národ sluší a patří. Panu Ivanu Haškovi.

Chtěl bych mu poděkovat za jeho odvahu a chladnou hlavu. Prostě Ivan Hašek tak, jak ho známe z doby, kdy sám hrál aktivně, jak ho známe i z trenérské lavičky. Určitě, určitě mu poslední zápasy reprezentace, které mu zákonitě jako fotbalistovi tělem i duší musely otevřit oči. Je to ostatně znát z jeho reakcí.

A jestliže mu děkuji, jedním dechem musím pokračovat, že to určitě neberu jako loučení a ani si to nepřeju. Že mu zároveň jedním dechem musím popřát, aby ta nová cesta, ten pomyslný nový směr, který jako lodivod naší reprezentace nabere, vzal ten veskrze správný směr. Aby posádka byla jedno tělo, jeden duch, jak se říká i v jiných řečech "duch týmu", aby ho ta posádka brala jako autoritu, jako o trochu staršího přítele a rádce. Aby mu i maják jménem fanoušci vždy svítil na cestu a nikdy nezhasnul. Aby mu vždycky vál ten správný vítr a pokud možno se mu vyhýbala bouře. Bouře zvaná závist, alibismus a neprofesíonalita. Poradit si musí bohužel sám. Tak mu přeju i pevnou a šťastnou ruku při výběru nové posádky. První nápady už v hlavě určitě má.

Tak, šťastnou plavbu, kapitáne Hašku!!!!