Pocta ikonám dětské duše

     Často se mi ve vzpomínkách vybaví dvě veliké osobnosti, které ovlivnily generace dětí. Berte toto prosím jako alespoň malou poctu jejich velikosti. A jména ? Myslím, že hovoří za všechno. Paní Helena Štáchová a pan Zdeněk Miller.

Jako by to bylo včera. Smíchovský byt, kde jsem pár let bydlel u babičky a dědy. Holečkova ulice. Už u nás zvoní paní Mošnová a nastává tolik toužebně očekávaný okamžik. Bere mě za ruku a odvede k ním naproti na patře. Nechá mě usednout do krásného houpacího křesla a pustí na tehdejší dobu techniku ještě ne tak rozšířenou - televizor Mánes. A co tam dávají ? No přece hit nad hity, naše velké oblíbence, Spejbla a Hurvínka, Máničku a Žeryka. Kolik milionů dětských očí rozesmáli paní Štáchová a pan Kirschner na celém celičkém světě ? Když jsem po létech čekal na Ruzyni v letištní hale  na přílet své maminky ze služební cesty, z Japonska se právě ve stejnou chvíli vracel soubor Divadla S + H. Na vlastní oči jsem viděl ty, kteří vlastně celé představení jsou v zákulisí. Pan Kirschner, paní Štáchová, pan Šulc. Dnes s pokorou v srdci občas zdravím paní Štáchovou, když jí potkám na chodbě a paní Štáchová, věřte nebo nevěřte, tak trochu se klukovsky stydím Vás oslovit. Ale vím, prosím pěkně z důvěrných zdrojů, od ženy, která je rovněž Vaší obdivovatelkou, že jste žena neobyčejně skromná a milá. Snad se jednou odvážím. A Zdeněk Miller ? Dodnes považuji za něco jako sen, že jsem se s touto legendou našeho animovaného filmu mohl osobně seznámit. Provázel mě celým dětstvím a dospíváním v Hodkovičkách, kde se svojí paní a dvěma dcerami byli našimi milými sousedy. Díky dětskému kamarádství a dětské lásce ke starší dceři pana Millera Kátě, jsem mohl nahlédnout pod pokličku autora legendárního krtečka. A jeho milý a nenápadný úsměv provázel nejen mě, ale i mého syna, když mu s mým tátou byl ukázat své "malířské" prvotiny, na kterých nebyl nikdo jiný, než právě krteček. A jsem tomu veskrze rád, že můj mladý kolega, který je vrstevníkem mého syna, sbírá právě věci s postavičkou tohoto roztomilého zvířátka. A byl jsem dojat z toho, jakou měl radost, když jsem mu daroval obrázek s osobním věnováním pana Millera. Prosím, nenechme tyto ikony v éře počítačové grafiky a animací dojít osudu mnoha slavných jmen v naší historii. Že totiž budou ve světě známy a oslavovány, zatímco doma téměř zapomenuty.