Pisálkovo předvánoční zamyšlení

    Řečeno frází, nemusím dostat na Štědrý den pod stromečkem žádný dárek, protože jaký jsem opravdu byl a jak koho mám rád, to musím dokazovat celý rok. To za mě žádný sebevětší dar 24. prosince večer nezazáplatuje. Pro mě Štědrý den znamená den pokorného a tichého zamyšlení. Zamyšlení nad tím, co dal tento rok mě a kdo mi tento rok opravdu nezištně pomáhal. A komu alespoň jeden den v roce dát najevo svůj dík a vděk. Tichou vzpomínkou, myšlenkou či modlitbou, komu co vlastní jest. A alespoň jeden den v roce být opravdu pokorným poutníkem svým vlastním svědomím a vědomím.

Když jsem kdysi poté, co mi bylo dáno radou, abych zkusil psát blogy, slíbil svému strážnému anděli a také vám, milí čtenáři mých výplodů, čemu se budu věnovat a co mi vlastní jest, netušil jsem pořádně, jak je naše společnost nastavená. Pracuji s ekonomickými a statistickými daty, takže jsem se lehce prošel po svých příspěvcích, a že jich tedy bylo! A jsem opravdu rád, že pro návštěvníky těchto stránek už politika není to jediné a hlavně, že je důležité, co pro ně jako pro občany politici činí, nebo spíš nečiní, a nikomu se toto odpouštět nebude. A že je pro ně opět důležité to každodenně lidské, co se jich dotýká a co je trápí. Stejně jako to, kolik lidí se zamýšlí nad tím, kam pomalu mizí ty krásné vánoční tradice a že musíme honem rychle něco dělat pro to, aby nezmizely úplně a my je ještě potomkům svým mohli předávat. Že nás trápí každodenní prznění našeho nádherného rodného jazyka.

Milí lidičkové, a nejen ti, kteří do mých slov a vět a řádků nahlížejí. Všem, všem vám lidičkové vůle dobré, přeji ty nejnádhernější a nejkrásnější svátky v roce. Svátky plné radosti a vědomí, že každý z nás má v srdci alespoň špetku lásky. Lásky, která je nad všechny drahé kameny a špetku, kterou bychom měli rozhojňovat. Jeden každý den. Hezké Vánoce!