Pikantní deníček blogera P.Č.

    Dnes tedy snad nejprve poděkování paní Alici Barešové, že mě v tom dobrém slova smyslu "nakopla" a také potažmo (snad) lady Dianě za pikantní deníček o konání možných "orgií" v královských komnatách a přilehlých prostor.

Můj pikantní deníček by asi zase tak pikantní nebyl. A určitě by si neděkal iluze, že po vydání bulvárními plátky nebo údajnými chvilkami pro tebe, by náklad takto specifikovaných byl veskrze několik málo minut po přivezení na stánky a do trafik zmizel. Spíš by vyvolal u dnešní mladé generace smích bujarý a ťukání na čelo, u generace mě blízké možná povzdech, možná také úsměv a..., ale to až v dalších řádcích.

Takže, jdeme na věc. O tom, že panic je na nic, to jsem věděl už v necelých 16, kdy jsem byl studentem prvního ročníku jednoho pražského gymnázia. Jaké bylo (možná hrané) překvapení jednoho mého spolužáka, jménem Honza, jméno z určitých důvodů neprozradím, když si dělal jednou takhle před koncem tohoto výše uvedeného školního roku soukromou statistiku, tedy spíš jmenné tipováním, který z nás spolužáků mužského pohlaví ještě je panic a kdo už ne. Byl překvapen, že já, dosud nezařazený do některé ze skupin, ani na žádné mejdany jsem nechodil, a tohle! Když ono to, Honzo, bylo trochu takové zvláštní., až absurdní. Natolik, že jsem nepovažoval na dalších několik let sex za něco pro život nezbytného, pro život obohacujícího a tak.

A dál? Dál to už až do dnešních dní je taková zvláštní směsice důvěrností a absurdit míjení lásek a intimností s nimi spojených. Holky, které se mi líbily, a já jim zrovna ne, takže se jim omlouvám, protože jsem se choval vnucovaně, byl jsem často jako klíště Oldřicha Kaisera. A naopak, což byl jev samozřejmě díky mému "sexappealu" daleko řidší, jsem zase vypadal jak, a teď mi to ten tvor chudák promine, blboun nejapný. Nějak jsem měl dlouhé vedení, asi hodně dlouhé, a já nevím, co už bych si mohl více přát, než když mě dívka vyzve k doprovodu domů ráno po krásně stráveném večirku s přáteli na počátku léta a pozve mě dál. A já "vychlemstnul" kafe, dám jí letmou pusu a jedu domů, aby o mě neměli starost.

No řekněte, co je na tom pikantního?