Petr Čech je vzor profesionála

    Nebudu se teď zabývat tím, co znamená pro náš tým včerejší vítězství nad Arménií v kvalifikaci na fotbalové MS 2014. Od toho jsou tady mnohem povolanější lidé a znalci. Jen podotýkám, že nejvyšší známky od odborníků dostali opravdu ti, kteří si to svým výkonem zasloužili.

Nezávidím panu Peltovi jeho funkci předsedy ČMFS. Zvláště v době, kdy se reprezentačnímu týmu moc nedaří. A nezávidím ani Michalu Bílkovi jeho funkci trenéra. O to více si ale cením nejen výkonu, ale i vyjádření, a vůbec chování Petra Čecha.

V takovém člověkovi to musí už být. Takový byl a je pro mě veskrze Pavel Nedvěd. A teď Petr Čech. Nejen svými výkony v reprezentaci, kdy nás mnohokrát podržel a i díky jemu včera po prvních patnácti minutách naše reprezentační jedenáctka neprohrávala a tím nepodřezala větem pod trenérem Michalem Bílkem. Samozřejmě se našel naštěstí někdo, kdo tým vyburcoval hlavně ve druhém poločase a zvláště druhým svým a navíc krásným gólem dal o sobě vědět, že do týmu patří a zajistil nám téměř nutné a povinné tři body do tabulky. 

Petr Čech se svým  způsobem po zápase Michala Bílka zastal, když řekl, že uprostřed kvalifikace a navíc po vítězném zápase, kdy jakási naděje na postup do baráže ještě alepoň doutná, když ne hoří. I to dělá profesionála. Nerad srovnávám, ale takový zářez jako Petr Čech a Pavel Nedvěd má v mé paměti i hokejový kapitán sparty František Kučera, když se jako kapitán i s týmem kdysi proti vůli vedení zastal trenéra Františka Výborného.

Každým gestem a každým slovem je Petr Čech profesionálem. Díky, Petře.