Pejsci za to nemůžou

I každý pejsek, ať je jakékoliv rasy, má svoje živočišné potřeby. Nicméně je na jejich poslušných či neposlušných majitelích, jak a kde své miláčky nechají ony potřeby vykonávat. A v Praze je to neustálý boj moci úřední na jedné straně a pejskařů na straně druhé.

Kdysi v jedné veliké městské části zkusil pan starosta zvláštní experiment. Zkusil za nemalé náklady vybudovat zvlášť označené a pískem vysypané jakési veřejné záchodky pro psy, aby mu nevodili majitelé pejsků své zvířecí přátele na trávu nebo dokonce na asfaltovou cestu. Koše se sáčky na exkremetny se moc neosvědčily. Výsledek? Také zvláštní. Ekologicky čistá pískoviště pro děti, protože lidi nechali pejsky vykonat svojí potřebu všude možně, jen ne na místech k tomu určených.

V centru Prahy je to ještě horší. Kdysi jsme s kolegy navrhovali, aby ulice Lípová, Kateřinská, Viničná a část Apolinářské, byly jednotně přejmenovány na Ulice u psích exkrementů. No, ono to slovo bylo ještě tvrdší, asi tušíte jaké. Stalo se, že jeden můj kolega přišel na jednání o asi 15 minut později s omluvou, že to musel celé obejít, protože normální cesta, kterou chodil každé ráno, byla nebezpečná. A majitelé? Ti často odsekávali, že platí za psa už takhle hodně, tak ať se město taky namáhá.

Ona ale každá legrace něco stojí. Jak koše se sáčky na exkrementy, tak třeba i speciálně upravený motocykl nebo malý automobil vybavený pro vysávání výkalů z ulic. Tak jsem si pomyslel, když to majitele tak namáhá s tím úklidem po svých kamarádech, i když samozřejmě ne všichni jsou takoví, tak ať zaplatí vyčištění obuvi nebo znečištěného oděvu. Popřípadě jak by se těmto neposlušným majitelům líbilo, kdyby se jim hromada s exkrementy vysypala na chodník či trávník před jejich dům.

Pejsci za to prosím vás ale nemohou.