Paroubkovské přibližování se Rusku v praxi?

      Je 40 let po invazi chrabré Rudé armády do tehdejšího Československa. Zanedlouho uplyne již 20 let od začátku tak touženého odchodu dočasně ubytovaných vojenských nechtěnců z naší krásné vlasti za dirigování Michaela Kocába. Budiž mu za to chvála. Jenže to by snad ani nebyli někteří z nás, zvláště ti v oranžových dresech, aby za jejich přispění platilo ono staré vyhodíte je dveřmi a oni vlezou k vám zase oknem.

Dosud jsem se nesmířil s tím, že z ulic města tak krásného, jako jsou Karlovy Vary, zmizí jazyk český a zavládne zde ruština. A teď Praha. Ono nestačí zřejmě to, že polovina majitelů luxusních bytů na Hůrce, tedy lokalita Praha 13, má veskrze ruské majitele. Že v přízemí dotyčných domů jsou prodejny potravin s pouze ruskými nápisy v azbuce. Ono nestačí, že ruštinu slyšíte na stanicích metra, že se v těchto prostorech setkáváte dnes a denně s jejich přezíravou arogancí a ruskou namyšleností! Ono ani nestačí, že již mnoho obchodů na pěší zóně v Praze má ruské majiteĺe!

To takhle vystoupíte na jedné ze stanic metra trasy A a cestou na tramvaj míjíte poměrně velikou plakátovací plochu. A najednou se zarazíte. Něco vás praští do očí. Jsem ještě vůbec v Praze? Jsem ještě vůbec ve své vlasti? Když jsem minul první plakát, tučně vytištěný v azbuce, říkám si, asi bude v Praze představení nějakého malého moskevského divadla a marně hledám český ekvivalent oné upoutávky. Ano, marně, on tam totiž není! A pak dalším upoutávka na koncert a zase jen v azbuce! Tak já jsem v Praze doma, a musím si při čtení těchto plakátů oživovat znalosti ruštiny? Nemělo by to být naopak a Rusové by se měli laskavě naučit česky? Ať mi nikdo nevykládá, že jde o vstřícný krok vůči ruským turistům! Ne, ono jde o začátek tolik proklamovaného přibližování se Rusku podle scénáře pana Paroubka,

Ono co je moc, toho je příliš!