Otevřený dopis premiérovi této země

    Vážený pane premiére, odhodlal jsem se k tomuto kroku, a to totiž napsat vám otevřený dopis, po velmi zralé úvaze. Po přemýšlení o tom, jak se na naší zemi dívají v zahraničí, co se v naší zemi od listopadu 1989 změnilo a o hrozbě emigrace mozků a rukou. A také o hrozbě něčeho, v čehož návrat jsme už vůbec nevěřili. A v neposlední řadě proto, že na vašich nových billboardech je cosi o vhodných reformách. A protože věřím v presumpci důvěry, tak vám věřím a věřím vašemu chladnému rozumu.

V době režimu minulého mnoho mých příbuzných, včetně mého otce, špičkového vědce evropského formátu, mělo několik možností emigrovat s tím, že okamžitě budou zaměstnání ve špičkových zařízeních včetně publikační a pedagogické činnosti.Vážil jsem si toho, že tak neučinili a rozhodli se dál žít v naší milované vlasti. Jeden můj dobrý kamarád, který zakotvil v daleké Kanadě mi nalil čistého vína. Až 80 procent emigrantů opustilo naší vlast z ryze ekonomických, nikoliv politických důvodů.

Dnes, jak víme je situace jiná. Po 20 let se vlastně nic nezměnilo. Politika je braná jako vstupenka k lepšímu korytu a nikoliv jako služba veřejnosti. Politici za dobu svého mandátu neudělají vůbec nic, pokud pochybí, nejsou hnáni k odpovědnosti, přestože jednoznačně pochybí, vracejí se do politiky  jako beztrestní.  Člověk , který dluží pár tisíc je hnán k odpovědnosti ihned. Naprosto děravá legislativa dovoluje utéct největším grázlům v oblasti hospodářské kriminality. V zahraničí nás akceptují jako zemi, která je sice krásná na pohled, ale jestli tu vládne pravice nebo levice, jedno jest, všechno jedna pakáž. Politici přebíhají z partaje do partaje, dělají si z voličů, promiňte, často voly a nic se neděje. Přeběhlíci naprosto beztrestně kritizují své bývalé chlebodárce. Není přijat žádný kloudný zákon o školství, zdravotnictvi či státní službě. To dovoluje emigraci mozků do západních zemí a za oceán. Mám zde dva kamarády, v USA a v Kanadě a požívají oba nepoměrně vetší úcty než ve své vlasti.Oba jsou ve svém oboru špičkovými odborníky. A tady se o jejich činnosti téměř nic neví! Žádná z vlád nebyla vedena k odpovědnosti za dokonalou likvidaci střední podnikatelské třídy. Panem Klausem počínaje a panem Paroubkem konče. V Kanadě to odnesla první vláda, která tak učinila. Do zahraničí tak budou odcházet i ruce. V ten moment ale už nejsme v dalších zemích Evropské unie vítáni jako přátelé, ale jako slušně řečeno přivandrovalci. Pořád toužíme o vstup do monetární eurozóny, aniž si vezmeme příklad z takového Dánska nebo Švédska. A legislatvně si koledujeme o zničení vlastního základu státu, totiž rodiny.

Vážený pane premiére, pořád ještě v koutku duše věřím. Věřím, že nedojde k situaci, že zdejší vláda vlastně nebude mít komu vládnout.