Osudy vil v pražských Hodkovičkách - 14.

Ještě jednou se vrátím v Hodkovičkách do míst, na které když si vzpomenu, mám co dělat, aby mi sliny z úst netekly. Do míst, kam jsme chodili s dědou nakupovat, než byla otevřena ona slavná první hodkovičská samoobsluha.

Když vystoupáte Orličákem, tedy strmou ulicí V Hodkovičkách, na samotný vrchol a chtěli byste odbočit první ulicí, ulicí Nad lesem, vpravo, zastavte se hned u první vily napravo. Říkalo se jí buď u Bláhů podle původních majitelů vily, kteří zde dodnes žijí, tedy samozřejmě potomci, a nebo u koček, protože nahoře v patře bydleli maželé Širokých a o paní Široké se říkávalo, že má doma snad dokonce dvacet koček. Nevím dodnes, co na tom bylo pravdy.

Nicméně, v přízemí byl krám s koloniálním zbožím, který provozovali už původní majitelé vily, Bláhovi. Poté zde prodával pan Vondra, a to byl člověk, ke kterému jsme s mým dědečkem Josefem chodili nakupovat. A někdy, když jsem dědovi třeba pomohl domů odnést nákup, byl jsem sladce odměněn. A tou sladkou odměnou bylo buď slavné žužu, tehdy ještě v krabičce s okénkem, nebo další dnes ještě vyráběná pochoutka, sojový suk.

Dnešní příspěvek bych rád věnoval jedné skvělé ženě, a to Míše van Erne, a také její babičce, která v Hodkovičkách bydlí. Zdravím obě dvě a příště opět o paní hudbě.