Velice pěkné připomenutí, děkuji!

Souhlasím, že tenhle český film je neprávem opomíjený. Nejenže po letech připomněl Papouškův styl vyprávění a vůbec ideály 60.let, v půli osmdesátých let už dávno normalizačně opuštěné, ale hláška Budeme na sebe hodní!, skandovaná pacienty, jakoby z oka vypadla jiným "pacientům" ze světa politiky.

Velmi dobře si na tento film vzpomínám zejména proto, že někteří věci znalí jedinci se nesmírně těšili na houpání nahé pacientky na kruzích v tělocvičně. Leč na vojenské posádce, kam nám kopie doputovala, byla tato scéna pečlivě vystřižena... Nikoli ovšem bdělými cenzory, nýbrž kolegy promítači, kteří měli film před námi, kolovaly zvěsti, že z podobných fragmentů si slepili takzvaný "mazácký" výběr...