Odbory, čiňte co máte a neřvěte nám tady!

Měl jsem to neskutečné štěstí ještě po roce 1989 zažít na pracovišti, jaké to je, když odbory opravdu dělají, co jim náleží, a ne jen o tom vyřvávají na náměstích a viditelně zpolitizovávají veškerou svojí čiinnost.

Určitě nemusím nikomu vykládat, co to je klouzavá pracovní doba. Na konci roku 1990 jsem jako aplikační programátor nastoupil na jedno pracoviště, spadající sice pod vrcholové orgány naší armády, nicméně až 80 procent zaměstnanců tohoto ústavu byli civilní zaměstnanci. Kdo měl možnost, zažádal si po nástupu do tohoto zařízení po uplynutí zkušební doby o tzv. klouzavou pracovní dobu.  V praxi to znamenalo, že např. lidé, kteří nepracovali ve směnném provozu, museli vykázat splnění měsíčního pracovního fondu, který byl vykázán na "píchačkách". Nicméně, v zaměstnání museli denně být od 8.00 do 13.00 a pokud měli hodiny, mohli jít potom domů. Zvláště to bylo výhodné pro maminky s malými dětmi. A představte si, že tuto i jiné výhody, zařídily schopné odbory.

Po čase jsem nastoupil do státní správy. Také zde byla klouzavá pracovní doba. Abychom jako úředníci, kteří jsou ve styku s veřejností, nedělali ostudu, dostávali jsem tzv. ošatné, vyplácené nám jednou ročně paušálně určitou částkou, stejně jako např. příspěvek na dopravu. Nu což, v takovém Německu navíc ženy dostávaly jeden den v měsíci placené volno, aby si mohly provést třeba velký předvánoční úklid nebo praní. V té době dokonce i pan Jan Vidím, coby tajemník úřadu, téměř, říkám úmyslně téměř vymohl pro zaměstnance ve velmi parných letních dnech zaměstnavatelem hrazený příděl pitné vody. Jednalo se tuším o jedno balení o obsahu 1,5 litru. Nicméně, skutek utek a všechny výše uvedené výhody, až na pracovní dobu, byly zatrženy a přestávaly se platit. A viník? ČSSD ústy svého jedinečného umolousaného a lachtaní nemocí trpícího Františka Ringo Čecha.

Jen pro připomenutí, aby se nezapomnělo, jak dokázaly pracovat odbory a jak sociální je někdy ČSSD,