O včerejším večeru a komunistických praktikách

    Konečně se mi podařilo na jedné nejmenované televizní stanici včera pozdě večer shlédnout vynikající německý film Životy těch druhých z roku 2006 se skvělými hereckými výkony. Film pojednával o praktikách komunistické STASI v dobách NDR a dal mi připomenout to, co jsem sám zažil. Jeden zážitek za všechny, o cestě do kapitalistického zahraničí.

Píše se rok 1987, září, do listopadu 1989, který všechno změní, nebo měl změnit, zbývají dva roky a něco. Jsme s kolegou technikem vybráni na několikadenní návštěvu rakouské metropole Vídně na veletrh elektroniky a výpočetní techniky. Po peripetiích, spojených s vydáním cestovní doložky, kde musím říci, že se chovali poměrně na tu dobu a že to bylo v Praze. slušně, a úsměvnostech rovných inteligenci tehdejších pracovníků vojenské správy při vyplňování formuláře žádosti o povolení k vycestování, nastal onen kýžený den a my jsme vyrazili směr hranice.

Na známém hraničním přechodu v Hatích mi nejprve prošacovali zavazadlo, což se dalo přežít. Pak si mě "vybrali" a ještě dva kolegy, k osobní prohlídce. Upozprnili mě, že na to mají výsostné právo. To už jsem ale věděl, že nic u sebe nepřechovávám, tedy třeba vysokoškolský diplom pro případ emigrace, devizy či něco jiného, a tak jsem si to "vychutnával". Jeden z pracovníků celní správy vypadal, že už by mě nejraději pustil, ale jeho zřejmě nadřízený ve směně si mě chtěl prohlédnout.

Pro mě nelogicky mě dotyčný nenechal nejprve sundat ani svetr a pěkně mě prohmatal svýma prasáckýma rukama na prsou, jestli tam zřejmě není něco nalepené. Potom mě nechal sundat sportovní boty, ale ponožky ne a projel mi rukou po chodidlech. A to nejlepší na závěr. Svléknout  kalhoty, i spodní a pěkně předklonit. Co následovalo, nemusím snad podrobně popisovat. Když nás vraceli, jeden z mých kamarádů, kteří absolvovali totéž a také u něj nic nenašli, jen utrousil cosi o tom, že věděl, proč si nemá týden dotyčnou partii své tělesné schránky mýt.

Bylo to ponižující a doufám, že se tato doba už nikdy nevrátí. A diskutérům, kteří nic takového nezažili přeju, aby to nemuseli nikdy podstoupit.