O reprezentantech s uvozovkami a těch opravdových

    Stači srovnat letošní výsledky a výkony našich hokejistů, fotbalistů a olympioniků, zvláště těch medailových. Neustále se točíme v kruhu přeceňování a zastávání se neschopnosti na jedné straně a nedoceňení úspěchů na straně druhé.

Hokej trošku pominu, kluci mi to snad odpustí, navíc jejich výsledky na mistrovství světa a bronzová medaile a navíc současný boom díky účasti našich hokejistů z NHL v domácí extralize a vyprodaná hlediště arén mluví za vše. 

Naši slavní fotbalisté. Když uhráli bod v Kodani snad díky přízni osudu spíš než díky vlastním schopnostem, málem se ještě vynášeli do nebes. Pak přišlo varování v podobě upoceného vítězs, tví nad Maltou a jako by toho nebylo dost, co si budeme povídat, možná milosrdná plichta s Bulhary. Chtěl bych sdílet optimismus kapitána Petra Čecha, jenže to bychom muselí mít v mužstvu ne jedenáct lenochodů a alibistů, ale jedenáct právě Čechů Petrů a jeho profesionálního přístupu. Ano, alibistů. Marně Michalu Bílkovi radit. Jen nevím, jestli by tolik proklamovaný návrat Milana Baroše pomohl. Jeden neví. To ať si rozhodne trenér. Jeho přístup je však liknavý a důležité jsou snad výsledky ne? Jenže, zastánci se najdou pořád.

Jak se potom máme postavit k tomu, že naši olympionici z Londýna, ve sportech úspěšných, kteří považují za čest reprezentovat svojí vlast a dokazují to na každém kroku, musi bojovat za propagaci těchto sportů. A u zimních, speciálně co se týče Martiny Sáblíkové, ani nemluvě. Jejich podmínky a podmínky fotbalových alibistických primadon jsou přitom nesrovnatelné. A proč naříkám, ryba, zvláště ta fotbalová, už zase páchne pěkně od hlavy. Když ono reprezentovat, to je taková nuda, co? Někdy mi to u těch čutálistů tak připadá. On fotbalový svaz nedokáže nic jiného, než jen mlžit v aférách, a to jen v takových, kde jde o tučné palmáre.

Už tu páchnoucí rybu prosím vás konečně vyhoďte!