O psech a jejich pánech trochu jinak

   Dnes o pejscích a jejich paničkách a páničcích trochu jinak. Už tady bylo dost napsáno pod různými emocemi slov o našich čtyřnohých přátelích a úklidu slušně řečeno jejich zvířecích a k jejich životu, stejně jako k životu jejich majitelů, exkrementů. Dnes s trochou nadsázky o varování.

O varování, že za plotem, kolem něhož právě jdete, je majitele nemovitosti psí přítel, tentokrát v roli neohroženého hlídače majetku a běda vám, kdybyste udělali jeden chybný krok směrem k brance s bláhovou myšlenkou, že na vás kouká to nejmírnější čtyřnohé stvoření na celé zeměkouli.

Kolik cedulek, kolik různých rádoby vtipných upozornění. Kdysi existovala, pokud majitel nebyl zrovna lidový umělec nebo akademický malíř, jedna standardní cedulka, hlásající nápis "Pozor, zlý pes" a basta fidli. Až od určité doby, od které, to už snad každý ví, se trh začal poznenáhlu plnit, či přímo naplňovat až přeplňovat štítky, na kterých je nápis různého znění, jako ku příkladu "Tady bydlím já", nebo "Jsem u plotu za pět vteřin, za jak dlouho to stačíš ty?", až po vtipná upozorňování, popisující rozměr tlamy psího hlídače a síly jeho zubů. A pod tímto upozorněním se začaly objevovat fotografie rasy zmíněného čtyřnohého trhače nejen oděvů.

Když jsem byl poprvé delší dobu v Itálii, přímo u krásného severoitalského jezera Lago di Como, dal jsem si tu práci a díval se, jaké že cedulky s upozorněním na hlídače za plotem, používají naši přátelé Italové. A oni si kupodivu vystačí se strohým, do, českého jazyka přeloženým "Pozor pes". Jen na jednom hezkém domě přímo v městečku Domaso, kde jsem pobýval, byl pod nápisem "Attenzione, il cane". který byl vyveden v dostatečně velkém a tučném písmu, malý a hezký doušek "e sua padre", tedy a jeho pán. 

A jak to je s cedulkami se jmény páníčků? Ve slunné Itálii to jsou, stejně jako u nás, různé vizitky, od pozlacených až po ty nejjednodušší, pokud možno buď s příjmením, nebo s počátečním písmenem křestního jména, tečkou a celým příjmením. Tituly, na které si Italové potrpí a které mají snad na všechny druhy vzdělání vysokoškolského, se uvádějí většinou třeba na dveřích do soukromé ordinace lékaře, advokátní kanceláře apod. U nás je to teď už téměř stejné, narazil jsem však kdysi ve čtvrti Hodkovičky, kde jsme bydleli, u vily, o které jsem psal a kde bydlí nyní s rodinou ten člověk, co tak hezky oslovoval svojí manželku, tedy mojí kolegyni, na vizitku jeho dědečka. Stálo na ní: "JUDr. ing. Z.B". Hlavně, že jsme všichni věděli, jak se ten pán jmenuje. Po čase se na cedulce objevilo strohé příjmení majitele.

Inu, o něčem ty cedulky opravdu vypovídají.