O morálce a tabu

     Moralizovat, na to jsme vždycky byli kanóni. Tabu, na to tady byli jiní. Jak to bylo za minulého režimu? O homosexualitě se spíš nehovořilo a když už, tak ve smyslu úchylky a nemoci. O sexu se pomalu smělo debatovat jen na odbrné úrovni nebo v rovině osvěty v rámci povinné školní docházky. Témata jako třeba masturbace byla společenská tabu a ti, kteří ji prováděli,  byli vlastně nemocní. Když se měnilo po roce 1989 celkové klima v naší společnosti, zaplála naděje na změnu. Bohužel. byla to zatím jen jiskra.

V čele s některými rádoby ochránci morálních hodnot vyrazili jsme do bojje proti úchylům z řad jinak sexuálně orientovaných lidí. Moderní Savonarolové bili na poplach. Zapomněli ti všichni ctnostní nositelé morálních tradic a hodnot na otevřená zadní vrata.

JImi totiž vnikly pod rouškou nových technických vymožeností do našich krajů takové slušně řečeno neřessti, jako otevřené povídání si o pedofilních a zoofilních sexuálních zkušenostech, a v poslední době s takovou již dnes samozřejmostí, jako je webkamera, bohužel i masturbování a koitus po internetu.

Kde jsou dnes ti ctihodní páni poslanci z řad KDU-ČSL hlavně? Stáhli totiž svůj politický ohon mezi nohy a odtáhli z bitevního pole. Proč nyní alespoň nebijí na alarm, aby se nám mládež nekazila po odpoednech a večerech, kdy rodiče jsou vázáni svými pracovními povinnostmi, návalem hnusu a odpornosti. Něco jiného je ukazovat vkusnou fotografii krássného těla a něco jiného je dívat se víte na co. Neboo o tom jenom číst.