Novoročně pomočená Praha

    Ne prosím, nejde o překlep, jde o úmysl! Klidně jsem mohl napsat promočená, ale zrovna na Silvestra nějak nepršelo. Mohl jsem napsat prosněžená, ale sníh také nepadal. Ano, napsal jsem promočená, protože se hodlám věnovat počtu a úrovni veřejných záchodků v Praze. Kolik toho už bylo napsáno poté, co veškerá zařízení tohoto typu speciálně ve stanicích metra přešla do rukou nájemců v rouše soukromých, často i mimopražských firem. Tady není o čem diskutovat. Když dotyčná zařízení navštívíte, uděláte si sami obraz o úrovni správcovské firmy. Buďto je tam čisto nebo ne. Míním se však zabývat úrovní a počtem těchto zařízení v den, jenž zove se Silvestr, tedy poslední den v roce.

Dobrá, připouštím, v centru naší stověžaté matičky Prahy bych asi těžko organizátorům vytýkal něco konkrétního. Dostatek příslušníků policie, a to hlavně městské, který zajišťoval, aby se oslavy příchodu nového roku nevymkly z rukou, to je věc naprosto vyplývající ze smluvních povinností a je jen třeba kvitovat to, že jim bylo učiněno zadost. Co je však věc naprosto nepochopitelná, je podcenění právě množství mobilních sociálních zařízení, jako je tomu třeba u koncertů či festivalů pod otevřeným nebem. Zde povinnostem zadost učiněno nebylo, zřejmě nebyly ani smluvně ustanoveny. Jenže jaký je potom výsledek? Úděsný! Jak potom vypadáme v očích zahraničních turistů, když chtějí vykonat svojí lidskou potřebu a ono není kam. A když pak jde do tuhého tak se nějaké místo prostě a jednoduše musí najít. A také se najde.

Ve výsledku si našinec řekne chudák město, jehož sláva hvězd se dotýká. A chudák člověk, který takovými místy pak kráčí. A bohužel i příslušník či příslušnice městské policie zde konající službu. Tak se prosím pro příští rok polepšete, ti, jenž jsou zainteresovaní a chytněte se za nos. Aby se pak za něj nemuseli chytnout a zacpat si ho občané, kteří jsou v něm doma. A v zahraničí se nemluvilo v roztodivných bedekrech o pomočeném městě nad řekou Vltavou.