Nepleťme si výrazy jako deviace a sexuální praktika

     Nejsem odborníkem v oboru psychologie, psychiatrie a sexuologie, ale vjádřit se k tomuto problému musím. Pominu-li pedofilní devianty, kde je to nad slunce jasné a necháme-li stranou i deviace typu nekrofilie a zoofilie, v ostatních oblastech platí, že pokud něco konám při sexuálním styku s druhou osobou bez jejího vědomí s tím, abych jí ublížil, nejde již o sexuální praktiku, dejme tomu obohacující sexuální život, ale také o deviaci, která by se měla léčit.

S dovolením něco o tom vím, protože otázka deviací byla jednou z otázek na vysoké škole. V tehdejším naučném slovníku byly mezi deviacemi uvedeny i SM praktiky, homosexuální orientace jak u mužů, tak u žen a gerontofilie, tedy sexuální styk s osobami staršího věku. Tady nikdo nestanovil, jaká je to věková hranice a nechápu, co je na tom, když se ženám líbí starší muži a naopak. To už jsou takoví lidé s prominutím rovnou "úchyláci"? A co se týče homosexuality a lesbické lásky, o tom psát je nošení dříví do lesa. Stohy papíru byly o tom popsány a dnes je naštěstí vědomí společnosti nastaveno tak, že dotyčné chápe jako lidi s jinou sexuální orientací.

Někoho při sexuálním styku vzrušuje byť jen nepatrná bolest a někdo má práh bolesti nastaven úplně někde jinde a s odpuštěním, musí mu být "nařezáno na holou", aby ho to vzrušilo. Ale to ještě neznamená, že budeme házet lidi, kteří si takto obohacují a svým způsobem oslazují sexuální život, do stejného společenského pytle s osobami deviantními, jako jsou pedofilové. Proto bych doporučoval podívat se někdy do odborné literatury a sobě do úst, než něco vyslovíme. A o to hůř, když toto vyslovíme veřejně. I v tisku.