Nedělní zamyšlení nad akademickými tituly a jejich smyslem

Vzápětí doplním a jejich smyslem zvláště pro někoho. Možná, že se ještě dožiju toho, kdy každý druhý člověk v naší zemi bude mít před jménem nebo za jménem ten kouzelný shluk několika písmen, určující ve zkratce co ten člověk vystudoval a jakému že oboru lidské činnosti se zřejmě bude v životě jmenovat.

Ano, chápu, že nepůjdu na vyšetření k lékařce či lékaři, který nebude před jménem mít draze vystudvaný a hlavně těžce vystudovaný titul, který vypovídá o tom, že je doktorem všeobecného lékařství. Nebo že nás nebude při rozvodu zastupovat člověk, který má před jménem nejméně titul magistra nebo dokonce doktora obojího práva.

Nicméně se v naší zemi roztrhl pytel se soukromými vysokými školami, které mají certifikát a tudíž oprávnění přidělovat úspěšně ukončivším studentům takové tituly, jaké dříve směly udělovat jen státní vysoké školy, jako VŠE nebo ČVUT, tedy většinou titul inženýra. Jak to potom vypadá, když dotyčný, honosící se takovým titulem a tudíž chodící s nosem v příslušné výšce a tvářící se, že vás jako póvl nevidí, neumí spočítat triviální příklad z nějaké ekonomické discipliny nebo, což je hrůzostrašné, má v každém druhém slově oficiálního mailu hrubou a neodpustitelnou chybu, se kterou by se nedostal ne ke státní maturitě z jazyka přímo mateřského, ale neprošel by do dalšího ročníku základní školy!

Ministerstvo ať konečně koná, co jemu náleží a omezí počet vysokých škol a zamyslí se nad úrovní vzdělávání pedagogů na základních školách. Co s takovým inženýrem, který neumí spočítat kolik je dvě a dvě?