Něco z "mouder" týmové spolupráce - I.

   Zajímám se, zvláště v posledních několika letech a také díky psychosomatickým kursům v mém bývalém zaměstnání, o psychologii týmové práce, respektive spolupráce. Chtěl bych na tomto místě napsat několik svých poznatků.

Dnes první z nich. O důležitém článku, lépe řečeno součásti každého týmu. O členu týmu, který má vlastnost, které se říká "krok vpředu". Jako svým způsobem hráč v šachu, který předvídá další tah soupeře dopředu. Touto vlastností oplývají od přírody díky svému mateřskému pudu spíš ženy, i když mi jako amatérovi budou psychologové oponovat. Mluvím tedy ze své subjektivní osobní zkušenosti, abych předeslal.

Povím to na jednom příkladě. Měl jsem takovou kolegyni, ještě je to moje dobrá kamarádka, která touto vlastností oplývá. Ona sama ve své skromnosti často pochybovala, jestli krok, který učinila, učinila správnou cestou a tomu druhému spíš neublížila. Musím na tomto místě zodpovědně říci, že spíš než ona, musí o svém správném vztahu k tomuto takto obdařenému člověku, uvažovat právě ten druhý. A protože jsem navíc muž, který té socioempatie tolik nemá, trvalo mi to nějakou dobu, než jsem si uvědomil, a to s veškerou vážností, jak důležitý ten člověk pro tým je, i když jeho právě provedený krok dopředu se zdál být veskrze jen pouhou maličkostí. A vězte, že nebyl. Alespoň pro mě v té době ne, protože šlo o můj zdravotní stav.

Takových lidí si važte, tedy važme, a aniž o tom potom ještě někdy mluvíme, odpouštějme jim drobné dejme tomu "prohřešky", které práci týmu nikterak neohrozí.