Něco o Izraeli a jejím konfliktu

    Kdykoliv jsem měl možnost hovořit s člověkem, který strávil nějaký čas svého života v Izraeli, tvrdil mi dotyčný, že tady vidíme všechno černobíle. Pro nás jsou neustále ti Arabové zlí a Židi dobří a ono je to trochu jinak. Jsou prý Židé militantní a Židé mírumilovní.

Onehdy jsem se o tomto problému bavil s člověkem, kterého si názorově velmi vážím pro jeho objektivitu. Sám je křesťanem, ale velmi hluboce se zajímá o judaismus. Doporučil mi k přečtení dvě knihy stejného autora. Lvi v průsmyku o sedmidenní arabsko-izraelské válce a hlavně, hlavně knihu Exodus o vzniku samostatného židovského státu Izrael. Doporučuji si ctěným čtenářům knihu Exodus přečíst také. Proč? Možná snáz při čtení nelehkých osudů  hlavně východních Židů, což znamená Židů se středu a východu Evropy na cestě do vysněné domoviny pochopíte, že na rozdíl od militantních Arabů není jejich cílem a priori zničit Araby. Spiš vidí Araby jako nepřátele ve víře. Ale Arabové? Ti ve jménu džihhádu, tedy svaté války, jsou schopni napadnout jakoukoliv zemi, nejen Izrael. Protože speciálně jejich sebevražední atentátníci jsou vychováváni v tom, že podle koránu se musí vyplemenit všechno zlo, chápej všechny jiné víry, než je islám, dokud na světě nebudou jen muslimové.  A pokud spáchají sebevraždu a přitom zahyne i několik bezvěrných psů, čeká je život s několika ženami v nebi. Tak koho by to nelákalo! A že při útoku zahynou právě ve většině případů civilisté, najednou nikoho nezajímá?