Něco málo o vrcholu v kariéře aneb S politíky nebloguji

    Ne, že bych politiku přestal sledovat. Ale už jsem se přeblogoval a už mě nebaví házet hrách na zeď či něco tomu podobného. Nicméně toto zamyšlení napíšu. Zamyšlení nad tím alespoň v našich luzích a hájích něčím tak pomyslným, jako je vrchol kariéry. A tám by určitě služba veřejnosti být měla. Alespoň v civilizovaných zemích západní Evropy tomu tak je. A nejen tato služba.

Třeba také služba ve státní správě a také ve státních médiích. Těm se věnovat nemíním, protože ve státních médiích již dnes působí opravdoví profesionálové věkem velmi mladí, ale myšlením opravdu na pomyslném vrcholu a tuto profesi také tak chápou. Naštěstí.

Zase se vrátím ke svým návštěvám přátel v zahraničí nebo jejich v naší vlasti. Když se mě jeden známý ze Švýcarska zeptal, co je vlastně moje profese a já mu to vysvětlil, jen protáhl obliček v jakési obdivné grimase a řekl mi tu památnou větu o tom, že asi něco musím umět, protože u nich práce ve státním sektoru je právě cosi jako vrchol kariérního postupu. Takovou práci vykonává člověk s dostatkem vědomostí a zkušeností. Sice na druhou stranu nepobírá zdaleka takovou mzdu jakou v soukromém sektoru, nicméně je třeba jeho mzda osvobozena od daní! A u nás? Jen se na to podívejte, kdepak je takový SLužební zákon a jeho novela? Ne, nebojte, nebudu neslušný. Kdyby páni politici občas také přemýšleli, že! A teď se dostáváme k meritu věci.

Politiku jako službu veřejnosti vykonává buď člověk, který tuto funkci bere jako službu veřejnosti a jako věkově mladý bere na sebe celou tíhu odovědnosti za její výkon. Takových je v naší vlasti bohužel 20 let oo listopadu jako šafránu. A nebo je, lidově řečeno, za vodou a politiku nebere jako jistý způsob nejen zviditelnění, ale, a to hlavně, jako jakýsi způsob slušného výdělku, tedy hrabat, Něco jako hamty, ať mám víc než tamti. Znám osobně politický konec člověka, který na začátku výkonu své funkce právě  tuto skutečnost proklamoval, tedy že nepotřebuje do politiky vstupovat kvůli financím. A také hned od začátku našinec pocítil, že se něco hnulo snad konečně tím správným směrem. Ale ouha. Během necelého roku mu politické strany a její zástupci natolik znechutili život, že s klasickou omluvou "ze zdravotních důvodů" výkon funkce služby veřejnosti ukončil. A ti, kteří mu to znechutili, jsou pořád tu a vám připadá, že vás už nebaví pořád poslouchat ty s odpuštěním žvásty jedněch nebo druhých nebo pokud možno těch třetích a nových, protože ti předchozí dva jen ukázali, že se umí jenom hádat a že jim veskrze nelze vůbec věřit. Je mi z toho špatně, jednoduše s politky nebloguji a budu psát o něčem smysluplníém. Alespoň nepříjdu o nervy.