Něco málo o hospodách - když se chodilo do LŠU

   V polovině 70. tých let, ještě za bujarých studií, jsme měli hned v pondělí, a to 2. hodinu dopoledne, volno. A v ten moment se vždycky někdo našel z mých kolegů a pronesl památnou otázku, zda půjdeme do LŠU (Lidová škola umění pro neznalé) a na to se zeptal, zda půjdeme bubnovat do Myslíkovy ulice, nebo kousek za ní zpívat.

Ne, nelekejte se, takhle jsme jen šifrovali názvy dvou oblíbených pražských ´hospod. Znalci vědí, že to jsou vyhlášení hospody U bubeníčků a U zpěváčků. Ta druhá, ta byla pro nás přece jen trochu "vyšší třída", a tak jsme většinou končívali stejně U bubeníčků. Tam jsme byli už tak provařeni, že přišel vrchni,  zeptal se, jestli jako obvykle, a přinesl polévku z denní nabídky, čerstvé pečivo a pivo. Až jsem měl podezření, že dotyčný vrchní jinou otázku nezná, protože přibližně ve stejný čas chodila do stejné restaurace starší dáma v důchodu a ta, než dosedla na židli, už byla tázána. Ani vlastně nevím, co by se bývalo stalo, kdybychom učinili jinou objednávku. A příště něco o hospodě, kam chodívala hvězda hvězd prvorepublikové kinematografie a moje nejoblíbenější hereč ka paní Nataša Gollová.