Něco málo o hospodách - kam chodila paní Gollová

    Kdysi, za bývalého režimu, jsem pracoval v jednom podniku přímo v Apolinářské ulici, hned vedle bývalé Zemské nemocnice, později gynekologicko-porodnické kliniky. Ne, nebojte se, nepracoval jsem na záchytce, to jen vždycky kolem houkala auta, která tam někoho vezla. Ale pracoval jsem v podniku, jehož zaměstnanci neměli závodní jídelnu a hojně využívali ke stravování okolních restaurací.

Jednou z našich nejoblíbenějších, kde se čepoval slavný Budvar, byla restaurace Na Šumavě, nacházející se ve Štěpánské ulici, přibližně proti kostelu, za nímž je slavná rotunda. Když jste vstoupili, prošli jste nejdříve výčepem a vzadu byla klasická, poměrně cenově slušná restaurace II. cenové skupiny.

Někdy jsme zašli jen tak na pivo. A tehdy nás místní štamgasti lámali, ať ještě chvíli zůstaneme, že pak neodejdem zklamaní. A ono opravdu. V jeden okamžik se otevřely dveře zvané lítačky a do nich vstoupila ikona prvorepublikových filmů, hvězda hvězd, partnerka božského Oldřicha Nového, paní Nataša Gollová. Bylo to již na sklonku jejich dní, oblečená jako kdyby se teprve před chvílí vrátila z natáčení známé komedie Drahé tety a já, kde právě ztvárnila jednu z tet hlavního hrdiny Jiřího Hrzána. Ani si nemusela to malé pivo poroučet. O to, kdo jí ho zaplatí, se sváděl pomalu losovací boj. Inu, bylo vidět, kolik tato žena mužských srdcí zasáhla. Včetně mého. Ona se vždy otočila ke stolu štamgastů lehce se uklonila na slova díků a pousmála tak, jak to uměla jen ona. S úsměvem, kvůli kterému padal do mdlob nejeden milovník z černobílých pláten starých bijáků. Řekněte, kolik lidí mělo to štěstí? Jen si zase musím někdy udělat cestu kolem, abych se přesvědčil, jestli na domě není pamětní deska s nápisem, že tam chodila kdysi na pivo právě paní Nataša Gollová.