Můj známý Jiří Paroubek

     Pročítaje večerní příspěvky, narazil jsem na článek pana Preslera Můj přítel Jiří Paroubek. Nejdříve vzkaz jednomu z také oponentů pana autora. Opravdu se nevyprázdnil a ve většině s panem autorem naprosto souhlasím. Někdo píše o vedoucích představitelích ČSSD tak a jen proto, aby měl vyšší karmu. Nebudu ale nikoho obviňovat. Já o něm píšu proto, abych jeho voličům poslal jasný vzkaz, jaký vlastně Jyrka je. A hlavně, znám jej od roku 1988, takže mohu zodpovědně říci, že po 20 letech nic nového, nic nového!

S panem P. jsem se seznámil v roce 1988, kdy jsem byl z titulu své pracovní funkce účasten jednání právě mého zaměstnavatele s tehdejším Raj Praha 5, který měl zájem zpracovávat svá data na stejném vybavení, jako jiné podniky tohoto typu. Jednání předsedal právě pan P. z titulu náměstka ředitele tehdejšího podniku Hotely a restaurace Praha. Již zde se pan P. projevoval jako muž bez odpovědnosti, tedy veskrze alibista.

Po malé eskapádě, kdy tuším v roce 1992 jsem ho s rodinou potkal v ZOO, kde rozdával své předvolební blablabla, se naše dvě maličkosti setkali až na půdě pražského magistrátu. Nejprve jeho alibismus mílem odnesl můj pan ředitel odboru. Přitom šlo o selhání pana P. Naprosto průkazně. Když se pan P. coby nový náměstek pana primátora šel představit pracovníkům ekonomické sekce, řekl něco v tom smyslu, že se se mnou zná ze sportu. Ano, měl na mysli utkání mezi Prahou a italskou Bolognou jako předzápas Slavie s Bolognou na Strahově v poháru UEFA. I zde pan P. sám sebe nezapřel. Přesto, že od mých kolegů, kteří fotbal hrají ještě aktivně a trénují mládež, dostával dlouhé přihrávky až na nohu, žádnou nezužitkoval. Ale když se něco nepovedlo mým spoluhráčům včetně mě, dostali jsme od P. vytčeno. Před několika lety P. povýšil až na premiéra. Ale ve všech funkcích bohužel působí stejným dojmem. Alibista, alibista a zase alibista. Starého psa holt novým kouskům opravdu nenaučíš.