Můj život s Parkinsonem - XI.

Po dlouhé době zase o Parkinsonovi a tentokrát zase více do intimna při neděli. O osamění, o přítomnosti přátelství a lásky a o jejich absenci. O přezírání a planých slibech. O tom, co všechno schází.

Musíte se hýbat, hýbat a zase hýbat. Ano, pohyb je veliká a důležitá psychická vzpruha a tělo lépe snáší některé strázně. Co tělo a hlavně mysl nesnese, je osamění, jak určitě potvrdí i zdraví lidé.

Nevím, je to ostych, nepochopení, nevědomost, lidé vám slíbí hory doly. Znáte to, já zavolám, ozvu se, zastavím se. Houby s octem na kyselo. To poznáte opravdového přítele. Já to o něm vím. Včera bez zbytečných keců se za mnou přijel až z Brna podívat a já si toho cením moc. Nezapomněl a já zase chápu, že má rodinu a hodně práce. Píše mi. Máme kontakt a jodá si takového přátelství cením moc a moc. Jenže...

Jenže pak je tu dalších několik dnů v týdnu. Našel jsem si tu i nové přátele, jsou velmi důležití. Ten slovní kontakt je důležitý, pomáhá mozku i tělu k lepšímu rozhýbání a psychické pohodě. Je mezi nimi i lékařka, odborná neuroložka. Povídáme si o nemoci, naprosto otevřeně, je fajn a já už zase lamentuju, že mám samé hezké doktorky. Na Vánoce mi paní doktorka, což je dcera sousedů mých rodičů, přinesla ochutnat kubu. Ne, nejsem kanibal, staročeské jídlo. Bylo to moc, moc dobré a dostala pochvalu přes svojí maminku. Jsou to fajn sousedi a oni vědí, jak mi pomoci, kdyby něco, což je velmi důležité. Dokonce jsem si o tom povídal i s městskými policisty i se státními. Jsou to fajn chlapi, tedy někteří, zeptají se, jestli člověk nepotřebuje pomoci, protože bohužel také neví o té nemoci moc. Děláte osvětu, to je taky dobře. Lidi jsou hodní, jen právě moc neví.

Když vidíte člověka, který je ve stavu záchvatu epilepsie, víte, jaká je první pomoc. U mé nemoci zatím moc ne. Někdo si může myslet, že jste opilí nebo zdrogovaní. Víte, když ztuhnete, nemůžete moc mluvit a to mate.

A co schází nejvíce? Mě teď kontakt někoho, koho miluju. Vrací se mi do hlavy sny a tváře mých lásek. Kde asi jsou a chtěly by mě vůbec vidět. O sexu nemluvím. Mě schází dotek ženského těla, dotek a pohlazení. dotek a pomazlení. Vzrušení z doteků a pohlazení. Něžné i vášnivé polibky. Nechám to času. Snad, snad mi čas a trpělivost dají odpověď. Třeba, třeba se najde, kdo ví....