Moje setkání se Zdeňkem Mahlerem

     Tuhle osobnost české kultury jsem poprvé potkal při autogramiádě jeho knihy o Svatovítské katedrále v knihkupectví pana Fišera v Kaprově ulici.

Jaký dojem na mě udělal? Abych pravdu řekl knihu jsem mu podával s roztřesenýma rukama. Autor televizných opusů o T.G. Masarykovi a Antonínu Dvořákovi, tak takového člověka nepotkáte každý den. Potvrdilo se rčení o chování opravdových osobností. Milý, skromný a usměvavý bělovlasý pán. Uplynul nějaký čas a rozhořela se debata právě o jeho díle o T.G.Masarykovi. Když v deníku Metro vyšla úvaha z pera pana Justa, řekl jsem si, dobrá, pan Just píše sice o tomto díle kriticky, ale je to na úrovni a hlavně bez osobních invektiv. Jenže, potom pan Martin Putna spustil v tisku snůšku polopravd člověka, který z pohledu bývalého emigranta v USA chtěl rozdávat rozumy, aniž si ověřil, kde je pravda, a hlavně snůšku invektiv,  která i mě dost urazila. Původně jsem mu chtěl odpovědět, ale nakonec jsem byl rozhodnut napsat panu Mahlerovi osobní dopis. Pomohla však náhoda. Byla to ale opravdu náhoda? Dostalo se mi té cti navštívit poslední premiéru jednoho pražského divadla před jeho rekonstrukcí. A ejhle, proti mě kráčí pan Mahler se svjí sympatickou paní. Aniž jediné slovo bylo řečeno, pozdravili jsme se a jako staří známí dali do hovoru. Vyjádřil jsem mu svojí podporu a on mě upozornil, že druhý den s ním budou vysílat rozhovor na Českém rozhlase, samozřejmě předtočený. Jakoby nic jsme si podali ruce a rozloučili se. Druhý den jsem v určenou dobu nich nedutající vyslech celý rozhovor. Pan doktor Mahler tam hovořil i o svých pochybeních s upřímností sobě vlastních. Příklad i pro "znalce" z kategorie právě pana Putny.