Moje setkání s Jarmilou Glazarovou

  Správně by tento vzpomínkový článek měl ai být nazván Naše setkání s Jarmilou Glazarovou aneb Spisovatel sám o sobě. 

 Svě dětství jsem s rodiči, mladším bratrem a maminčinými rodiči prožíval v malebné a klidné pražské čtvrti jménem Hodkovičky. Našimi sousedy bylii takové veličiny kultury jako Zdeněk Miller, Ivan Klíma, Martin Frič, Rudolf Cortés, Ladislav Boháč, Jaroslav Dietl.V této atmosféře jsme s bratrem navštěvovali Základní devítiletou školu. Už nevím, ve které to byl bratr třídě, ale jednoduše jednoho krásného dne "vyfasoval" v českém jazyce za úkol podrobný referát o životě a díle jedné z největších českých literátek 20. století, paní Jarmile Glazarové. Její dílo zřejmě nahánělo hrůzu nejen žákům ZDŠ, ale i středoškolským studentům u maturity. Přitom k jejím stěžejním dílům patří skvělá psychologická studie Vlčí jámy, která byla také úspěšně zfilmována. Nicméně, dejte takový úkol puberťákovi, který má úplně jiné představy o četbě jako takové, protože předpokladem referátu v době, kdy internet byl jen utopií, bylo si nějaké dílo autorčino přečíst. Bratr si takhle postěžoval před spolužákem a kamarádem, jehož tatínek byl na naší ZDŠ kdysi obávaným, ale velmi uznávaným učitelem českého jazyka a literatury na druhém stupni. Franta bratrovi řekl, že nemá mít starost, že to jeho táta nějak zařídí. A zařídil. Od té doby víme, že mezi naše sousedy patřila i Jarmila Glazarová. Výsledek byl ten, že dotyčná ikona naší literatury krasopisně napsala bratrovi referát sama o sobě. Takže nejen perfektní zpracování zadaného úkolu, ale i vzácný rukopisný artefakt do naší sbírky. Chudák paní Glazarová, ta dopadla!