Medicína je poslání, ne kecání

Když Jaroslav Dietl psal svojí slavnou Nemocnici na kraji města, určitě i postavy lékařů vycházely z reálna, prostě existovaly. Speciálně pan doktor Cvach. Dokonce v Jugoslávii se tato postava stala tak "populární" mezi lékaři, že se pak vžil pojem "necvachuj".

Mám mezi lékaři hodně přátel i příbuzných. Znám se s lidmi z okolí slavných českých kapacit, které tady nebudu jmenovat. Jedním z mých nejlepších kamarádů je lékař, který působil v Seattlu v Národním centru pro transplantaci kostní dřeně státu Washington a nyní přednáší v Kanadě na University of Alberta v městě Calgary. Na svém jediném vojenském cvičení jsem působil mezi lékaři v záloze i lékaři vojenskými z VN České Budějovice. A velel mi primář rentgenologie. Talkže trochu o tom problému něco vím.

Vím, jak těžké povolání je povolání lékaře i sestry,vůbec v aktivním zdravotnictví. Bohužel znám i ty Cvachy. Je jich menšina, jen mám strach, že právě tito Cvachové, bývalí i současní, vedou LOK a ČLK, berou si ke svému zviditelnění jako rukojmí koho mohou a čeho dosáhli? Lidé se teď na lékaře dívají jako na bandu zhýčkaných, hází je všechny do jednoho pytle a nenechají odborníky léčit vředy této společnosti.

Je proto i na samotných lékařích, aby se takových přísavek zbavili. Je to běh na několik maratonských tratí. Možná naši vnuci, možná. My už každopádně ne. Nicméně musíme pro ty další generace udělat maximum. Protože medicína, to je životní poslání, ne jen kecání.