Klub osamělých srdcí

      Ne, nebojte, nebudu parafrázovat název slavného alba skupiny Beatles. Jenom napíšu o několika svých pocitech z posledních týdnů.

Když jsem se rozhodl být na Vánoce sám, rozhodl jsem se tak, protože byl důvod se tak rozhodnout. Přesto, že  jsem věděl, že na Silvestra budu zase sám, netušil jsem, že to bude také tak osamělý a smutný den. Začalo to večer poslechem mé oblíbené rozhlasové stanice, kde v pořadu písniček na přání a písniček někomu posílaných sám moderátor nevěřil svým smyslům k tomu určeným a byl šokován skutečností, kolik lidí je v tento den samo. A nebyl sám. Mezitím jsem přijímal SMSky od svých přátel a známých. A věřte nebo ne, byla mezi nimi jedna jediná, ano čtete správně, jedna jediná, která mi klasicky přála k novému roku. Možná že to také bylo tím, že onen člověk, který mi smsku zaslal, našel někoho, koho může milovat, před nedávnou dobou. Někoho blízkého. Je to dobou? Je to absurdní, že právě moderní technika nás místo přibližování často vzdaluje. Nebo že bych nakonec opravdu založil Klub osamělých srdcí. Raději udělejme něco, abychom si byli blízcí. Uvidíte, že to tolik nestojí.