Když potkáte lásku

Je pátek, pozdě odpoledne a já se vracím domů z jednoho velikého města, kde jsem byl cosi zařizovat.  Využívám služeb pravidelné autobusové linky, která spojuje dvě bývalá okresní města. Nic zvláštního a ojiděnělého až na...

Až na jednu zdánlivě nevinnou událost. Na jedné ze zastávek v onom velikém, převelikém, kdysi velmi průmyslovém městě, nastupují dva mladí lidé.

Slečna tak ve věku 17 let, která mě zaujala tím, že byla jak se říká "přirozeně krásná". Svůj půvab nemusela dávat najevo ani špetkou líčidel, žádné vytrhané obočí, jak říkám, sympatická a půvabná díívka. A nedaleko od ní si sednul mladík ve věku 19 až 20 let. Naprosto jasně jel z tréningu sportu zvaného korfbal, což prozrazovala hůl, kterou měl opřenou o nohy. A na klíně mu seděl pejsek, který svojí vizáží bavil celý autobus. Štěně onoho roztomilého voříška, který vystupuje v televizních reklamách. Znáte ho, jedno oko hnědé, druhé bílé. A zachumlaný byl v pleteném kabátku zřejmě od maminky onoho mladíka.

Co chvíli se ten mladík s dotyčnou slečnou na sebe podívali a pak mezi nimi přeskočila SMSka. Žádné dlouhé povídání, jen SMSka. Podle všeho se asi už od vidění znali a mladík dívku očividně zajímal. Zase pohled z očí do oči a teď už i hezký úsměv. A tak to pokračovalo až do doby, kdy jsem vystupoval. A zřejmě ještě dál.

Prostě a jednoduše jsem potkal lásku. Ne svojí, protože na tu už jaksi nemám nárok, lásku někoho jiného, noicméně takovou, jaká vás naladí do pozitivních stupnic.

Přeji hodně lidské lásky v čase adventním.