Když můžete věřit svému praktickému lékaři

Měl jsem a mám štěstí ve svém životě na praktické lékaře. Ten druhý ještě je mým lékařem a ten první bohužel už není mezi námi. Je to jiný pocit, když jdete k profesionálovi, kterému jde o vás jako o pacienta, můžete s ním v klidu pohovořit, nechat si vše vysvětlit, jednoduše jste v těch pravých rukou. Ne přijít, na otázku co byste potřebovali dostat recept a odejít, hlavně že jste moc neotravovali a jsou body.

Můj první pan praktický lékař byl vynikající diagnostik a samozřejmě výborný lékař. Ctil několik zásad. První byla napsána na papíře velikými písmeny a přilepena na dveřích ordinace. Zněla tak, že diagmózu určuje lékař, ne pacient. V té době měl pan doktor sestru, která měla vynikající medicínské znalosti, takže pan doktor občas říkal, že by klidně mohla být lékařkou místo něj, a také paměť, takže i když vás dlouho neviděla, věděla, jak se jmenujete, datum narození a kde bydlíte. Jeden čas měl pan doktor smlouvu s jedním nedalekým výzkumným ústavem o závodní lékařské péči. I přišel jeden pan inženýr do ordinace a zřejmě nečetl upozornění na dveřích. Začal svůj monolog o tom, kde ho píchá a kde loupe a po čtvrt hodině skončil diagnózou. Pan doktor poslouchal a přikyvoval. Nakonec vstal, šel ke své sestře a klidným hlasem jí říká: "Sestř. napište panu inženýrovi do karty, že mu je úplné ho..."! Pan inženýr se zvedl a beze slova odešel.

Druhou bylo, že neměl rád komunisty. Přišel za ním do ordinace jeden kovaný soudruh a chtěl neschopenku. Pan doktor věděl, že mu nic není a odmítl mu jí dát. Tak soudruh namítl, že snad žaludek mají oba stejný. Pan doktor mu opáčil, že žaludek asi ano, ale v hlavě mají oba něco jiného. Někdo v ní má hodně, někdo méně a někdo v ní má nas....! Reakce? Soudruh praštil pěstí do stolu, vstal, bouchnul dveřmi a odešel.

Takový byl náš pan doktor Rovenský. Moje babička byla silný diabetik a jednou se jí nemohla zahojit rána na ruce. Ani věhlasní kožní lékaři v jedné  pražské nemocnici si už nevěděli pomalu rady. Náš pan doktor předepsal mast a ta pomohla. Je to na román, nicméně je to báječný pocit mít takové lékaře, kterým můžete věřit. Takové vždycky budu podporovat a fandit jim, aby měli co nejlepší podmínky pro svojí zodpovědnou a náročnou práci. A nebudu podporovat karíéristy a hochštaplery.