Kdy budou mít rychlá občerstvení něco českého?

    S vniknutím dalšího řetězce americké polystyrenové stravy do českých vod si vzpomínám na návštěvu Vídně v roce 1987. Večeře jsme kvůli ceně měli zajištěné v centru města právě u "mekáče" nedaleko ministerstva zahraničí Rakouska na Schwarzenberském náměstí. Měl jsem tudíž možnost navštívit podnik, o kterém jsem tak akorát četl v souvislosti s jejich konkurentem, když se prali o mladé hokejisty na jednom mistrovství světa juniorů na Aljašce.

Co mě už tenkrát udivilo? Restaurace rozdělená na dvě části. Ve spodní klasické rychlé občerstvení v americkém stylu hamburger a hranolky, kola na zapití. A o dva či tři schody výše klasická malá hospůdka, kde vám k večeři dali  hovězí vývar s nokem a kuře s rýží. Zapít jste mohli pivem. Totéž pak můžete vidět kdekoliv v Rakousku, měl jsem ještě tu možnost večeřet v perle Tyrolska, v Innsbrucku. Známí a přátelé mi pak stejný způsob organizace a zařízení restaurací hlásili třeba z Paříže, kdy klasické menu tak příhodné pro tento druh řetězce, doplňovaly zdravé zeleninové saláty a mísy jak jen to Francouzi dovedou.

A my? Kam se poděla česká kulinářská hrdost? Když dnes vstoupíte do prostor nabízejících občerstvení v americkém stylu, spíš sklopíte oči a tiše odejdete. Nemáte chuť si podvacáté dávat zvláštní hranolky s kečupem, burger nebo kuřecí stehýnka či prsíčka v údajně pikantním trojobalu, který spíš připomíná nahrubo nasekaný polystyren. Prý se zkoušely klasické české recepty a výsledek nevalný. Možná, že české kuře na sobě nesnese americký těžký kabát. Neříkám rovnou guláš nebo svíčkovou, ale američtí turisté si rádi u nás dávají i u nich neznámé ovarové koleno. Nestálo by to za zkoušku?  Jsem přesvědčen, že při jeho ochutnání cizinci rádi zapomenou na americké zvláštnosti. Co myslíte?