Kdo je vlastně státní úředník?

A není to nadávka? Když řeknete někomu z civilizované Evropy, že jste státním úředníkem, jen protáhne obličej na znamení toho, že u nich doma to už něco znamená a svým způsobem je to vrchol kariéry a znamení, že ten dotyčný má nějaké odborné zkušenosti a dovednosti.

Můj dědeček mě sice neučil jódlovat, nicméně byl dost vysoko postavewným úředníkem prvorepublikové Živnostenské banky. A věřte nebo ne, na rozdíl ode dnešních bankovních úředníků byl státním. Tedy úředníkem. Musel vykazovat určitý stupeň znalostí a měl také odpovědnost. Od toho se také odvíjel jeho relativně vysoký plat a skutečnost, že byl pod penzí, tedy chcete-li pod definitivou. Jen tak mezi námi, totéž byli i pracovníci drah a podle slov mé maminky, byli takoví lidé jak se říká dobrou partií. A pan ředitel tehdejší Živnostenské banky byl na úrovni ministra.

A dnes? Nikdo pořádně nic neví. Kdo to je státní úředník. Když bude odejit z organizačních důvodů, kolik průměrných měsíčních mezd mu náleží (i když to už možná ano), bude-li na jeho místo vypsán konkurz, tedy výběrové řízení a od které funkce výše tak bude činěno. Bude-platit daně, když sám je placen z peněz daňových poplatníků. Kdo bude pod penzí a za jakých podmínek. Kdy může nový ministr či primátor s odpuštěním vyhodit ředitele odborů a jak bude jejich odchod chápán. Otázky, zase otázky. A také proč ne, když se pořád jen mlží.

Tak potom laskavě nechte Petra Fejka na pokoji, protože ani tafirní mzdové tabulky nejsou jednoznačné. Jak se v tom má pak jeden vyznat.