Kam kráčíš česká žurnalistiko?

Mého kamaráda, vydavatele krásných knih, navštívili kdysi také "novináři" z jednoho nejmenovaného bulváru, protože zjistili, že jedna bývalá celebrita mu dluží nějaké peníze. Nic zvláštního, řeknete si, jen že ten můj kamarád má příjmení stejné jako jeden velmi známý herec.

Můj kamarád na to pisálky, jak jinak je nazvat, upozornil a také na skutečnost, že jde pouze o shodu jmen. Nicméně v palcovém titulku článku na titulní straně tohoto blábolopisu bylo uvedeno pouuze příjmení, takže okamžitě samozřejmě na stáncích trefil kolemjdoucí do očí. Často pak kroky své zastavil, sáhl do portmonky a bulvár zakoupil.

Bohužel, několik tak zvaných "novinářů" z těchto plátků znám osobně a byl jsem upozorněn na to, abych si před nimi dával pozor na ústa, co říkám a čeho by mohli zneužít. Nechápu tu drzost, považovat se za novináře. Na druhou stranu mám však neodbytné nutkání už delší dobu do tohoto šuplíku zařadit některé také novináře z rádoby nezávislých novin. Kupuji si neávislé noviny a čtu si v nich. Velmi si vážím práce už časem vybraných jmen a jejich trefných článků. Nelíbí se mi však, že často cizácké společnosti, které dotyčné peiodikum vlastní, ženou novináře v zájmu zvýšení čtenosti a kupovanosti dotyčného listu do psaní často podbízivých článků.

Asi bychom se měli začít bránit, následovníci Peroutkovi a spol.