Kádrování a bonzování za komunistů

     Jako připomenutí všehoschopných soudruhů typu Ransdorfa, Grebeníčka či Exner bych chtěl ctěným čtenářům v krátkosti vyprávět příběh, který se nestal mě, ale mému velmi dobrému známému.

Onen člověk pracoval po absolvování Vysoké školy ekonomické v jednom pražském podniku zahraničního obchodu, čili PZO, které vyváželo do zahraničí obuv a kožené zboží. Přesto, že byli u moci soudruzi a on nebyl majitelem červené knížky člena KSČ, byl pro svoji profesionalitu a pracovitost u svých nadřízených váženým pracovníkem. Asi proto jej všichni včetně "kádrováka" doporučili pro funkci zástupce v Paříži. Když už měl vyřízeny všechny formality, včetně lékařských prohlídek, manželčina dočasného přerušení pracovního poměru a výstupy obou dětí ze školy, byl povolán na příslušné ministerstvo. Zde mu bylo sděleno, že na něj byl zaslán anonym, podle kterého má pochybné styky v kapitalistické cizině a je také možné, že emigruje a nevrátí se do vlasti. Znovu se jej zastali nadřízení a dotyčný "kádrovák" , až na samém konci této eskapády mu nový ředitel podniku sdělil, že post zástupce v Pařiží dostal někdo jiný, komu nevyšel Brusel. Můj známý pak dal výpověď a odešel do jiného PZO. Opravdu je pan Dientstbier přesvědčen, že se komunisti změnili a jsou už jiní? Je třeba připomínat, i voličům ČSSD, aby věděli, s kým se ČSSD paktuje.