Jsme opravdu tolerantní společnost?

     Dovolte mi reagovat na článek pana kolegy ohledně gay adopce. Ano, má pravdu v tom, že tato problematika se týká jednoho každého z nás. Jsem heterosexuál, ale můžu vám směle říci, že toleranci se musím učit každý den. Kolik názorů a kolik debat s lidmi mladšími, než jsem já, jsem již a rád absolvoval a nikdy, nikdy jsem to nepovažoval za ztrátu času. Musím však znovu rozdělit problém na problém registrovaného partnerství a na problém adopce dětí. Stejně tak postavit "problém" jiné sexuální "orientace" proti problémům, možným a existujícím v heterosexuálním vztahu.

Jsem přesvědčen, že lidé homosexuální a lesbické orientace mají mít právo na registrované partnerství. Zde musím výše zmíněnému článku oponovat v tom, že i z umělecké branže známe velmi dlouhé vztahy dvou lidí stejného pohlaví a nebudu s tím zdržovat. Stejně jako jsou známé případy heterosexuální, kdy promiskuita obou partnerů vedla naopak jejich děti k homosexuálním vztahům. Tady mám jasno.

Složitější je to ohledně adopce. Zde na tomto místě musím položit otázku, jak se zachovat v případech, kterých i já znám tolik ze svého okolí? Totiž těch, kdy jeden z partnerů a tudíž i rodičů a někdy bohužel oba jsou těžcí alkoholici, nevěrní nebo násilníci? Nebo si ani v základních bodech nejsou schopni plnit své povinnosti rodiče.

Odpověď ať se pokusí najít každý sám...