Ještě ke Kocábovi a Havlovi

    Zase všechno vidíme černobíle. Ano, po roce 1989 byl i pro zahraničí Václav Havel mužem s knírkem barvy piva s velkým charismatem a přítelem rockerů. Tak jej prosím pěkně popisuje časopis Newsweek. To, že je přítelem rockerů, je v zahraničí naprosto normální. Kolika přáteli se takhle chlubil sám Vladimír Mečiar nebo Bill Clinton! A nikdo se nad tím nepozastaví. Časem se bohužel zjistilo, že se spíš přeceňuje jeho role v disendu.

Už se ale nikdo nepozastaví nad tím, jak byli hodnoceni nebo bráni ostatní naši politici, např. takový pan Dientstbier, o kterém v Anglii mluvili jako o pivním strejci. A jiní politici i z jiných stran.  A tenhle pivní strejda je najednou senátorem na Kladensku a chlácholí emoce proti komunistům! Ono téměř vždycky se nalepí na jednu osobnost několik dalších hochštaplerů, kteří se pak pěkně vezou v závětří.  A co se týče Michaela Kocába? Přisuzovat jemu nebo Martinovi Kratochvílovi vytunelování fondu je možná trochu silná káva. Jeho role při odchodu našich osvoboditelů od kontrarevoluce v roce 1968 je neoddiskutovatelná. Tak proto ten výběr. Akorát mi vadí, že za takovou pastranu a pidistranu, jakou jsou Zelení. Jenže bohužel, volby v roce 2006 dopadly tak jak dopadly, stranu, i když malou ale také parlamentní, tedy ODA, tu už nemáme a Zelení se stali vládní koaliční stranou. Ale to už se pletu do řemesla kvalifikovaným politologům. Suma sumárum, abychom nehledali někde jen komára a velbloud nám zatím někam neutekl. A pořád je mi bližší, když se Václav Havel kamarádí s rockery nebo to, že mezi koníčky paní Parkanové patří to, že zpívá s dechovou hudbou než to, že jeho blahorodí Jiří Paroubek se zviditelňuje na obřadu registrovaného partnerství a pan Langer je hostem v erotickém magazínu TV Nova Peříčko. Nevidíme jenom to, co chceme?