Je to ještě láska, nebo něco víc?

     Abych vám pravdu řekl, už mě ta politika nebaví. Chci se s vámi podělit o prožitky veskrze citové, prožitky, za které by se nemuseli stydět ani hrdinové mých oblíbených autorů - Gabriela Marquéze a Thomase Hardyho o čekání na lásku, na životní cit. A možná víc, než lásku, to nechť posoudí každý sám.

Najednou vám příjde do života. Všechna slova vyřčená i nevyřčená jsou málo. Jsou málo pro to, aby tu situaci vůbec popsala. Ale najednou je tu. Změní vám každičkou vteřinu vašeho života. Ať si to uvědomujete, nebo ne. Najednou zjišťujete, kolik toho máte společného. Takže si vlastně začínáte ve své hlavě i srdci rozsvěcovat takovou zatím malou svíčičku vědomí, že jí vlastně znáte už moc dlouho. Že se míjíte a přitom se přibližujete. Ano, přibližujete. Že je to déja-vu, no jednoduše něco, co už jste prožili. Že nic není náhoda a že jste si všechno, co jste si v životě prožili, museli prožít. A cokoliv teď prožíváte, prožíváte i za ni, a přejete si najednou nesobecky, aby hlavně ona byla šťastná. Najednou muži ráno, když vstávají a večer, když usínají, mají oči plné do té doby často i posmívaných slz. Chlapských nebo nechlapských, vždyť to máte vlastně jedno. Ale není jedno, že ty slzy tam jsou. A vy si vlastně uvědomujete, že to je víc než jen láska. Že to je kus, vlastně jedna celá polovina vašeho srdce. Nadsmyslový vztah, který nesmíte ničím zkazit. Je křehký, hodně křehký a vy musít kolem chodit a jen jemně našlapovat. I ten nejryzejší sex plný krásných a něžných dotyků, laskání, líbání a hlazení, by mu mohl uškodit, Takže o něm raději nemluvit. A v srdci má nejen polovinu, ale ten nejkrásnější pokoj s výhledem na slunce, provoněný nejkrásnější vůní ze zahrádky emocí. Vidíte, co se o tom dá všechno napsat. A přesto pro ten prožitek nemáte pojmenování. Ale ten druhý je najednou pro vás anděl, průvodce smyslem života a všechno, nač si jen vzpomenete. Jen pro ten prožitek si ne a ne vzpomenout, jak jej pojmenovat.

A není to krásné, že pro něj to pojmenování nemáte? Přeji všem, aby ten prožitek do jejich srdcí v této uspěchané době plní nehezkostí, přímo špatností, přišel a zůstal tam po celý život. A ten pak byl naplněn.