Jak to bylo na vojně aneb Komu platíme rentu

    Vždycky, když se mi některý z kamarádů nebo spolužáků snažil vykládat o tom, jak natírali na vojně listy stromů na zeleno a sníh na bílo, ťukal jsem si významně na čelo a v duchu volal známý ústav v Praze 8. ´To jsem ještě netušil, kolik na tom bohužel bylo pravdy! 

V roce 1984 jsem narukoval na jediné své vojenské cvičení na 14 dní k pobočce Vojenské nemocnice České Budějovicel Liboval jsem si, jaké to bude leháro. Navíc nádherné počasí a prostředí jižních Čech, oblast Kunžak, rybníky a tak. Veleli nám vojenští lékaři ve vysokých hodnostech, protože šlo většinou o primáře oddělení a výš.  Ti na vojenském drilu potažmo buzeraci netrvali, salutování neznali, hovořili s námi jako rovný s rovným a byla to taková pracovnější dovolená. Nicméně, našli se tací, kteří se rozhodli nám to překazit.

Jeden mladý nadporučíček od tankistů nás po střelbách, kdy byly již zbraně ovezeny do Českých Budějovic, nechal nacvičovat přebírání zbraní do skladu jako pantomimu, protože nic nesehnali. Když jsme to převedli na českou švejkárnu, začal řvát, že nás dá potrestat a že uvidíme. A aby řeč nestála, rozdal klacky, které psovodům zřejmě sloužily jako něco jiného, třeba i na opékání buřtů, a uvedený nadporučíček nás s těmito "ručními zbraněmi" nechal uzavřít kruhovou obranu nemocnice proti nepříteli. Zábavné bylo, když zpoza plotu na  nás mávali pánové ze zdejší obalovny a kynuli nám,, abychom s nimi šli sbírat houby. 

Jen abyste věděli, jakým inteligentům se dvěma diplomy z vojesnké akademie platíme tučné renty.