Jak je to s tím rodinným stříbrem

Stát si tady prodává už pomalu co chce komu chce. Podniky, které byly naší národní chloubou prodává do rukou zahraničních korporací, které často možná ani neví, co budou držet ve svých rukou. Je opravdu nutné prodávat prosperující pivovary nebo je to natolik rozjetá mašinérie, že už nejde nikterak zastavit?

Vezměme si problém z druhé strany. Kollk u nás vzniklo třeba malých soukromých pivovarů. Často, jako v případě Svijanského piva, se jen zgruntu obměnila technologie a dnes tu máme kvalitní pěnivý mok, několikrát oceněný českými zmlsanými hrdly jako nejlepší pivo roku ve své kategorii. A takových případů je více. A kdo propaguje takové značky? Propagují se raději samy, než by se dočkaly chvíle, že si jich snad pan hejtman všimne na slavných Dnech piva, konaných v regionu. A vsadím se, že stejný pan hejtman ani neví, že v Hořovicích se obnovuje jen díky fandovství a entusiasmu několika nadšenců a za nemalého přispění několika muzikantů. kteří se už na tuto situaci nemohli dívat, že se zde obnovuje stará česká značka kvalitních elektrických kytar? A v neposlední řadě malá česká firma, která vyrábí kvalitní košile. Že se o takové firmě může vědět dokládá fakt, že její výrobky nosí pan prezident Klaus a paní Lívie jezdi tuto firmu navštěvovat a podporovat, a také náš slavný lyžař Lukáš Bauer.

Ano, všechno jsou to jen zatím předvolební sliby. Propagace toho pozitivního nikde. Hlavně, že se za dobré peníze toho, co ještě dobré je, zbavíme a někdo se nakapsuje. A když vznikne něco veskrze pozoruhodného, co z toho budu mít já? To jsme to dopracovali.