Františka Janečka ignoruji

      Co jiného lze udělat, než tohoto supermana české i bývalé československé pop music, ignorovat! Je to spravedlivé, aby se takoví lidé měli za bývalého režimu dobře a teď ještě líp? Asi je třeba některé skutečnosti připomenout.

Bylo nebylo za socialismu několik bossů pop music a "objevitelů" talentů. Asi nejznámější byl Ladislav Štaidl a František Janeček. A jména, tedy spíš pseudonymy, např. Michal David, Pavel Horňák, Markéta Muchová, Jan Cézar a Milan Dyk. Nicméně v jednom rozhovoru pro ještě bývalorežimní Mladý svět si pan Janeček posteskl, že ho neustále někdo kritizuje. A jestli to bude pokračovat, sekne s tímto oborem a bude se věnovat původní profesi, tedy advokacii. A už se těší, jak ho na chodbě budou paní zdravit a oslovovat pane doktore. Nevěděl jsem, nakolik vážně to myslí a  jestli se mám smát nebo co. No nic.

Přešel rok 1989 a v tržním hospodářství vzniká agentura GoJa, tedy Gott Janeček. V jednom rozhovoru pro média nicméně Karel Gott říká, že to jsou veskrze aktivity pana Janečka a on propůjčil jen své jméno. Ve světě obchodu nic neobvyklého. Po několika letech se z rozhovoru pana Štaidla dozvídáme, že bývalý šéf kultury na ÚV KSČ pan Muller vždy toužil při setkání s bossy o zhudebnění svých pokusů a oslovil pana Štaidla. Z prekérní situace ho nedostal nikdo jiný než sám František Janeček, který se této role zhostil. Vida ho! Jak se to pak slučuje s tím, co si může každý přečíst na účelových internetových stránkách Karla Gotta. Fotografie s panem Janečkem jak z nějaké příručky či návodu, a v rozhovoru právě s panem Janečkem postesk nad tím, jak jim lidé závidí a jak se musel po listopadu chudáka Karla Gotta ujmout a zastupovat ho, protože ho pořád někdo zlý kritizoval. A najednou GoJa jsou společné aktivity. Tak kde je pravda? Já po tom pátrat nebudu, já pana Janečka Františka JUDr. ignoruji a basta!