Fotbal a politika - sňatek z rozumu?

     Musím se tiše omluvit paní Alicii Barešové, že tento článek bude tak trochu více o politice. Sňatek fotbalu a politických stran, to tu vždycky bylo a zřejmě i bude, jen si nejsem jist, žy by to pro náš fotbal bylo to pravé ořechové. Budu to spoluglosovat se svojí vlastní zkušeností ze sportu a politiky na komunální úrovni. A to se jednalo pouze o nezávislé a atletiku v dorostenecké kategorii.

Byl jsem před několika lety požádán mladšími kamarády - trenéry, zda bych se nezúčastnil jedné schůzky před komunálními volbami. O co šlo? O sestavení kadnidátky Nezávislých. Pan lídr neměl dostatečný počet kandidátů, tak oslovil sportovce. Nakonec jsme to s kluky lidově řečeno "odpískali", protože panu inženýrovi evidentně nešlo ve finále o prosazení podpory sprotování mládeže, ale o svoje vlastní korýtko v rámci Prahy. Nakonec se stejně do zastupitelstva nedostal.

A jak je to v našem fotbale? Námluvy fotbalových klubů a kandidátů za největší politické strany jeví se mi jako nebezpečný úkaz a prosil bych tudíž nové vedení našeho svazu, aby až překročí ten pomyslný práh dveří do domu zvaný ČMFS, rázně zakročilo. Protože každý soudný člověk a tím i fanoušek fotbalu si dokáže spočítat, k čemu by takový pozdější sňatek z rozumu vedl. K prorůstání vlivu politických stran do fotbalu, respektive jejich vlivu. A samozřejmě žádné kuře zadarmo nehrabe. Takže pokud pan poslanec nebo senátor v tomto případě dolobuje klubu vysoké dotace  na nákup hráčů nebo dokonce výstavbu nebo nákladnou rekonstrukci fotbalového stánku, bude za to něco chtít. A to něco bude náležitá předvolební propagace a další a další úlitby. To se z našich klubových fotbalistů stanou rukojmí v rukou vedení klubů nebo dokonce prodejné loutky? To je určitě to poslední, co by náš mírně řečeno stagnující fotbal potřeboval.

A prosím, pane Hašku, až je budete vyhazovat, zavřete raději okna, ať nemají kudy vlézt zpátky.