Facebook mi tvojí lásku nenahradí

Na můj názor o střídavé péči rodičů o děti po rozvodu mi jedna paní napsala, že si někteří muži představují střídavou péči tak, že sedí u piva na zahrádce hospody a píší SMS přes mobil. Vedle sedí dítě, jí zmrzlinu nebo pije limonádu, a až nastane čas, vrátí otec dítě matce, jak bylo stanoveno v rozsudku.  Věřím, že takové případy opravdu existují. Existují i naprosto opačné.  

Můj příběh už někteří lidé znají dopodrobna, tak s tím nebudu obtěžovat. Vypadalo by to, že jsem, jak říká jeden můj kamarád, bytostný potížista a stěžovatel. Za rozvod opravdu mohou oba protagonisté a dítě je v tom nevinně. Nicméně, i některé matky si dokážou vysvětlit rozsudek o střídavé péči tak, že to tomu tátovi ukážou, tedy bývalému manželovi, a pěkně mu to spočítají. A jako rukojmí si neváhají vzít dítě.

Jak to vypadá ve svém důsledku? Cílevědomě nahlodávají mysl dítěte proti otci, otci pak lžou o tom, že ho dítě nechce vidět a že podle něj je za rozvod odpovědný hlavně zase a jen otec. Když má dítě narozeniny, úmyslně ho nepozvou, sousedé v domě jsou jim bližší. A už je nezajímá, že se tím nejen tajně a nepozorovaně protiví rozsudku soudu, i když prokazatelně přece nekladou překážky pro styk dítěte s otcem, ale zároveň i psychicky vydírají oba dva, což někdy ženy dovedou skvěle. Muži  zase dokážou jiné věci.

Nastala plnoletost a dítě, ty se rozhodni. Přátelé, kteří si prošli podobným údělem mi radí trpělivost, že si cestu zase k sobě najdeme. Ta cesta podle mě vypadá jinak, než že se vidíme pomalu jednou za dva roky, vánoce a narozeniny jako kdyby neexistovaly a ona má přece málo času, a přítele, který jí miluje. To nikomu neberu.

Jen vzkaz na závěr. Je tu táta, kterému se taky stýská a  věz, že žádný Facebook či jiný sociální fenomén mi tvojí lásku holčičko nenahradí. Najdeme k sobě tu cestu?