Emigrace českých mozků

    Mám dva velmi dobré kamarády. Budeme jim říkat lékař A a fyzik B. Na jejich příkladu chci ukázat, jak naše vlast pečuje a věru podporuje emigrací mozků. 

Lékař A je hematolog, specialista na transplantaci kostní dřeně, původně pracoval ve špičkovkém pracovišti v městě Seattle, nyní působí jako externí profesor na University of Alberta v olympijském městě Calgary v Kanadě. Věnovat se budu tentokrát fyzikovi B a na právě jeho příběhu demonstrovat péči o naše špičkové odborníky. Tento můj kamarád vystudoval v naší zemi špičkovou technickou vysokou školu. Po roce 1989 využil možností a se svojí rodinou odcestoval poprvé na delší dobu do USA, kde vystudoval prestižní institut MIT v městě Boston. Něco jako Harvard mezi univerzitami. Po skončení studia se vrátil do vlasti s tím, že vrátí své alma mater to, co mu věnovala, a zůstane zde učit. Jenže ouvej. Na fakultě narazil na zapšklé pány v důchodovém věku, kteří snad byli ke své židli přímo přilepeni. A ti mu kázali něco v tom smyslu, že nemá pan kolega odučeno a on by se chtěl věnovat pedagogické činnosti ! Pozor, pozor, někdo se nás snaží vyšoupnout z našich teplých místeček ! V té době využil podruhé možnosti vycestovat do USA a působit na prestižním projektu přímo při stejném institutu, který předtím vystudoval. A začal proklamovat to, čeho jsme se obávali. Že bude zvažovat návrat do své vlasti ! Čehož vůbec není divu. Protože vždy, když naší zemi jako již uznávaný odborník v mezinárodním měřítku navštíví, zodpovědná místa se o jeho návštěvu začnou zajímat pomalu pár hodin před odletem zpátky. Nechtělo by se konečně pánům politikům začít se o tuto problematiku věnovat a provětrat legislativu tak, aby naši špičkoví odborníci museli pro svoji práci hledat azyl v zahraničí, protože doma se musí pomalu bát o holou existenci a mít několik úvazků, aby vůbec uživili svoji rodinu ? Vždyť přece období normalizace, kdy odborníci odcházeli za velkou louži z úplně jiných, převážně politických důvodů, je přece už nenávratně pryč.