Elektronické recepty a jejich rizika

Pan ministr zdravotnictví přišel s návrhem jistě pro běžnou praxi revolučním. Žádné recepty na papíře, nýbrž eletronicky vygenerovaná účinná látka (jsem laik, nikoliv odborník), a pak v lékárně najití vhodné medikamentace pro pacienta. Nicméně domýšlel dvé rizika, týkající se takových revolučností?

Prvním a jistě nemalým rizikem je despektní vztah ještě mnoha lékařů, zejména praktických, k moderní výpočetní technice. Bývá dobrým zvykem mít na každém ministerstvu Odbor informatiky, který se stará nejen o vybavenost zdravotnických zařízení výpočetní technikou. To ale může uskutečnit u takových, které spadají do jeho působnosti. Jak to bude vypadat v praxi u těch ostatních? Přikáže jim to, nebo je k tomu přinutí nařízením, že jiné recepty už lékárna brát nebude? Nedokážu si to představit. Nebo snad bude hledat firmu, která by pod záštitou ministerstva prováděla pro lékaře počítačovou osvětu? To bych už opravdu fabuloval.

Tím druhým rizikem je v naší naprosto zkorumpovaností veskrze prohnilé společnosti vytvořit takové aplikace, které budou generovat standardní výstupy stanovené metodikou ministerstva. V našich luzích a hájích, na rozdíl od zahraničí, bývá bohužel zvykem, že se vybere firma nějakého příbuzného někoho nebo fima, která je ochotna se štědře odměnit za skutečnost, že byla vybrána. V řešitelské skupině, která pracuje na oponentuře specifikace takového náročného projektu pokud možno nesedí nikdo z odborníků a pak taková aplikace ve finále také vypadá. Dostanete aplikaci, která je slušně řečeno na dvě věci. Na nic a víte na co. A firma se nestačí divit. A kdo bude platit náročné úpravy? Mluvím bohužel z praxe.

Pane ministře, ještě vám celkem fandím, nicméně zkuste raději víckrát měřit.