Drsný hokejový thriller s happy endem v českém podání

    Uf, to byl nervák. Ve Švédsku, zemi drsných Vikingů, tenhle souboj nenaplnil tribuny. A u nás, u nás, v zemi hokeji zaslíbené, Kováři a Michálky oplývající, plnil rozjásaná náměstí. Naštěstí nakonec rozjásaná. Uf, to byl nervák.

Tým Vikingů, plný chlapů jak hory, kteří svůj hokejový chlebíček vydělávají za velkou louží, po prvním vyhraném souboji sršel sebevědomím a přesvědčením, že jsou lepší než naší stateční jonáci. Branku naší družiny však chránil statečný kovář se jménem příhodným, Kovář. A před ním se rvaly obě družiny v čestných soubojích chlap proti chlapovi.

První zásah do černého měli na svědomí drsňáci ze severu. Potom ovšem přidala česká družina, vedená chrabrým tygrem z Liberce Petrem Nedvědem, který se první trefil do vikingské svatyně, na svém důrazu a nejen, že vyrovnala, ale ještě přidala dva zásahy a rázem to bylo úplně jinak. Čtvrtý zásah sudí v pruhovaném oděvu neuznal. Pak začaly kruté chvíle před svatyní českou. A dřevorubcům ze Skandinávie se podařilo dvěma rychlými akcemi stav vyrovnat. První trefa přišla na úplném konci druhého dějství a třetí na začátku závěrečného dějství doby základní, k souboji určené. Čestně a urputně bojovali obě družiny až do konce samého, kdy svojí trefou před samotným závěrem, a určitě trefou nejslavnější, se zapsal do dějin Milan Michálek, chrabrý to český chasník.

Rozesmutněl se kraj švédský, potemněl bor vikingský. Nicméně chrabří Vikingové čestně uznali vítěze boje a podáním pravice a poplácáním či obejmutím utvrdili všechny, jak čestní byli bojovníci. Sláva českým vítězům a čest švédským poraženým.