Co s panem Dimunem, pane Paroubku?

    Agenturní zpráva hovoří více než jasně. Sami politici a lidé, kteří pro partaje pracují, se stali obětmi náhubkového zákona, který hovoří jasně o zákazu uveřejňování jmen obětí zločinu. Zase jsme si rovni, ale někteří jsou si rovnější!

Už i my blogeři a i naši diskutující jsou administrátory neustále a jedině správně upozorňováni na platnost uvedeného zákona i pro nás. Také proto, abychom pak nelitovali.

Zatímco novináři začali sami od sebe a striktně dodržují literu zákona, politiků a jejich týmů se to zřejmě jaksi netýká, že? Pan Langer se zřejmě dopustil vůči zákonu faux pas, ale budiž. Je to sice nezodpovědnost od něj samého, jde však o politika odstoupivšího, neboť je členem vlády v demisi. Ale pan Petr Dimun! Vlastně pracovník Lidového domu a navíc člověk přes své mádí jistě už zkušený pracovník v oblasti styku s médii. Je proto trestuhodné, že se faulu vůči znění zákona dopustil a to zřejmě několikrát. Ptám se, komu se za svoje chování zodpovídá pan Dimun? Že by přímo předsedovi ČSSD Jiřímu Paroubkovi? Je-li tomu tak, ptám se, jaké z jeho jednání vyvodí důsledky. Nicméně jsem přesvědčen, že sám pan Paroubek by měl vyvodit důsledky i sám pro sebe. Bohužel, asi tušíme, jak tato záležitost dopadne. Politici jsou chráněni imunitou a pan Dimun? Vhodným protiútokem ve stylu pana Paroubka, jehož praktiky jsou známé a připomínají politické buranství, se celá kauza jaksi ztratí nebo zamete někam do kouta.

A pane předsedo Paroubku, ještě jeden vzkaz. Nejprve prosím ukliďte svůj Augiášův chlév a potom něco tvrďte o zneužívání policie a justiční mafii, ano?