Co pro mě znamená kouzlo Vánoc

    Dva dny zpátky se mě večer při dobrém vínu kamarád zeptal, co pro mě znamená sousloví kouzlo Vánoc a když jsem opáčil, že to kdysi bývalo kouzlo, tak jsme se málem dostali do sporu, i když nikoliv generačního, protože jsme vrstevníci. Ano, kdysi se tomu opravdu tak dalo říkat, a nebylo to pouze tím, že napadl sníh, na který jsme tak toužebně čekali. Také tou atmosférnou klidu a větší pohody, která na nás dýchala z každého okamžiku.

Když jsme bydleli v Hodkovičkách, nebylo téměř co řešit. Nebyly počítače, nebyly mobily, zato byl sníh a led a kamarádi od sousedů mých bratranců v Bratkovicích měli boby udělané tak, že nože od "šlajfek"  byly přimontovány na sedačku ze starého traktoru, který ještě stál na dvoře. Ale zpátky k Hodkovičkám. Kamarádi na nás pískli nebo zazvonili a šlo se jednoduše bruslit. Za domlouvání babičky, kdy máme přijít na oběd. Mladší bartr už měl plastový "pekáč". Každopádně, na Štědrý den nás táta vzal, pokud byl doma a ne v zahraničí, a šel s námi pěkně na navigaci. Abychom mámě a babičce nepřekáželi v kuchyni. A k obědu byl opravdu jen ten čaj a maximálně kousek skvělé domácí vánočky z kuchyně babičky či mámy.

Po přestěhování na Lužiny, které mi svým vzezřením nikoho vůbec nepřipomínaly, to zprvu bylo příjemné. O Štědrý den jsme se sebrali a šli s kamarády do Prokopského údolí nebo si vyjeli na Kampu krmit labudě, aby také z toho dne něco měly. I děti šly s námi. A potkávali jsme cestou kumštýře všeho ražení. Jak nám pověděl jeden z nich, celý rok nemají čas se sejít, tak alespoň v ten den štědrosti duše a srdce.

Ano, přechovávejme lidé drazí v sobě veskrze tento den jako symbol štědrosti duše, srdce a lásky,. Které v nás pak zůstávej po celičký rok. A nenechávejme spěch na nás působiti.